Nejste na své okolí příliš milí? Ano, podle psychologů skutečně existuje něco jako být „příliš milý“. Přinášíme známky, jak poznat, že jste příliš milí, a proč to ovlivňuje vaši pohodu.
Pokud jde o lidi, které milujeme, často dáváme jejich potřeby nad naše a děláme vše pro to, aby byli šťastní. Péče o city druhých lidí a jejich ochrana je to, co nám pomáhá vytvářet některé z nejhlubších a nejsmysluplnějších vztahů v našich životech. Když se však rovnováha upřednostňování potřeb druhých před našimi vlastními příliš pokřiví, je to známkou toho, že je třeba něco změnit.
I když to může znít divně, někdy můžeme být až příliš milí
Sociotropie, více neformálně známá jako „příliš hodný“, je definována jako tendence stavět dobré vztahy před osobní nezávislostí. Lidé se často bojí ztráty vztahů a mění své chování, aby se vyhnuli konfliktu, i když to má škodlivý dopad na jejich vlastní blaho.
Stanovení hranic a upřednostnění vlastního blahobytu není něco, co se stane přes noc, ale uznat příznaky a udělat jednoduché kroky k tomu, abyste sami sebe postavili na první místo, je vždy dobrý začátek.
8 známek, že jste „příliš milí“
Zanecháte toho, co děláte, abyste pomohli člověku, i když to znamená obětovat něco důležitého
Pokud můžete potěšit lidi svojí pomocí, často upřednostníte potřeby druhých před svými. To nemusí být nutně špatná věc, ale když se přistihnete, že pravidelně děláte kompromisy, může to být známkou toho, že jste v jednostranném vztahu a je potřeba stanovit si jasnější hranice.
Být „hodný“ je součástí vaší identity, bojíte se, že musíte být stále takový, jinak budete označeni za „falešného“
Samozřejmě, že každý chce být milý, ale to by nemělo pocházet ze strachu, že vás tak lidé neuvidí, nebo na úkor vašeho duševního zdraví. Udělat si čas pro sebe a upřednostňovat své vlastní potřeby není nic, za co byste se měli cítit provinile.
Cítíte se přehnaně zodpovědní za pocity druhých a uděláte vše pro to, abyste nezpůsobili bolest, i když to znamená nestát si za svým
Pokud se přistihnete, že ve své rodině nebo přátelské skupině vždy hrajete prostředníka, věnujte čas tomu, abyste zjistili, kdo doopravdy jste. Hledání rovnováhy v těchto vztazích je důležitým krokem k tomu, abyste se vzpamatovali z toho, že lidi kolem sebe chcete neustále potěšit.
Často snadno „odpouštíte“ a dovolujete lidem zůstat ve vašem životě s opakujícími se škodlivými vzory
Odpuštění je jistě ctnost, ale pouze tehdy, když ji dopřejte těm, kteří si to zaslouží. Pokud máte toxického přítele, kterého prostě nemůžete odříznout, nebo člena rodiny, který na vás neustále valí svoje trauma, věnujte čas tomu, abyste zvážili hodnotu, kterou přidávají, oproti škodám, které způsobují. Pokud jejich ponechání ve vašem životě způsobuje více stresu než radosti, možná by stálo za to vypořádat se s nerovnoměrným poměrem sil nebo si dát pauzu a přehodnotit vztah.
Když si myslíte, že je na vás někdo naštvaný, začnete rozdávat komplimenty a více se snažit o jeho přízeň
I když to může být těžké si zapamatovat v okamžiku, kdy se někdo chová špatně, je na něm, a ne na vás, abyste situaci napravili. Úprava vašeho chování tak, aby vyhovovala druhému, vytváří pouze nezdravý precedens a dělá z vás to, kdo ohrozí normu.
V minulosti jste byli 'milí', abyste se vyhnuli zranění, a to se stalo dovedností pro přežití
Nikdo nechce řešit konflikt, když nemusí, ale pokud se přistihnete, že se ohýbáte, abyste zachovali mír, pravděpodobně táhnete velkou emocionální zátěž. Osvobodit se od očekávání druhých je osvobozující a zároveň dobré pro vaše duševní zdraví.
Říkáte lidem 'to je v pořádku' a utěšujete je poté, co vám ublížili, i když ve skutečnosti to tak není
Vyjádřit, jak se skutečně cítíte, zvláště ve vypjaté situaci, není vždy snadné. Pokud se ale přistihnete, že omlouváte cizí špatné chování a nejste schopni vyjádřit svůj názor, může to být známkou toho, že vás druzí berou jako samozřejmost a potřebujete si stanovit jasnější pravidla vzájemného respektu, které od vztahu očekáváte.
Bojíte se, že budete označeni za „sobecké“, „toxické“ nebo „neempatické“ za reakce, které nejsou „milé“
Samozřejmě vždy chceme, aby nás okolí vidělo v co nejlepším světle. Neměli bychom však dovolit, aby nám strach z nepřízně druhých zabránil reagovat na toxické chování jiných lidí. Měli byste se cítit schopni diskutovat o svých pocitech – dobrých nebo špatných – klidným a rozumným způsobem s každým ve vašem životě, aniž byste se báli reakce.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7459840/ - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
