Výměny názorů jsou součástí každého vztahu, s nadsázkou lze říci, že je to dokonce koření vztahu, protože se díky nim partneři navzájem posouvají a lépe poznávají. Jak ovšem poznat, kdy je již výměna názoru za hranou a schyluje se k ostré hádce?
A je nějaký způsob, jak hádce předejít i navzdory tomu, že je již na spadnutí, či dokonce hádku dokázat usměrnit natolik, aby se vyvíjela konstruktivně a podle vašich představ? Věděli jste, že se podle způsobu, jakým se partneři hádají, lze již po 15 minutách odhadnout, zda spolu do budoucna zůstanou, nebo se rozejdou/rozvedou?
John M. Gottman Ph.D., profesor psychologie na Washingtonské univerzitě a jeden z nejcitovanějších odborníků v oblasti výzkumu rodiny a manželství, uvedl studii (1), ve které dokáže předpovědět rozvod na základě 15minutového rozhovoru manželů (s 91% spolehlivostí). Předpověď, že se manželství rozpadne, nevychází z toho, že se spolu hádají, o to je v podstatě v rámci výzkumu požádal. To, že se spolu partneři či manželé hádají, není samo o sobě známkou budoucího rozpadu vztahu. Příznaky budoucího rozvodu tkví v tom, jakým způsobem se hádají. Právě to totiž to totiž zvyšuje zranitelnost, nevraživost a vzájemnou nedůvěru.
Hrubý nástup
Nejnápadnější znamení, že diskuse nedopadne dobře, spočívá v tom, jakým způsobem rozhovor začíná. Pokud hádku začnete rovnou osočováním a obviňováním, je téměř jisté, že nedopadne dobře a žádného konstruktivního řešení se nedoberete. Kritika, sarkasmus, či dokonce pohrdání vyvolá ve vašem protějšku okamžitě obranný postoj, který může přejít do tvrdé ofenzivy, aniž byste se vůbec začali bavit o tom, o čem jste původně měli v plánu vést debatu.
„To snad není možné, už tisíckrát jsem ti říkala, abys lahvičku od šamponu zavíral… podívej se, jak je to zase všude rozlité, ty jsi vážně strašné čuně… vůbec mě neposloucháš, jako bych hrách na stěnu házela, s tebou to ani nehne.“ To je typický příklad hrubého nástupu. Přitom si buďte jistí, že pokud malinko změníte způsob sdělení, protějšek vás vyslechne a je velmi velká pravděpodobnost, že bude sjednána náprava dřív, než bys řekl švec.
„Právě jsem byla v koupelně a docela mě mrzí a jsem zklamaná, že jsem ji včera uklidila a díky otevřené lahvičce je zase všude nakapaný šampon. Dohodli jsme se přece, že si na to dáš pozor, mohl bys to jít prosím utřít?“ Takové sdělení má tři části: 1.Takhle se cítím (jsem zklamaná), 2. ohledně určité situace (rozlitý šampon) 3. a proto potřebuji/chci (běž to uklidit).
Kritika
Pokud s někým žijete, bezpochyby budete mít alespoň jednou za čas nějaké výhrady. To je zcela běžné. Je však rozdíl stěžovat si a kritizovat. Stížnost se týká nějaké situace nebo chování, kdežto kritizování je obecnější a nemusí s danou situací nijak souviset, protože se jedná o všeobecné negativní vyjádření o charakteru partnera.
„Proč jsi tak zapomnětlivý?“ „Nesnáším, když kolem sebe pořád děláš svinčík!“ „Je ti to úplně jedno.“ Častou formou kritizování jsou také výroky obsahující fráze „… ty vždycky…“ „… ty nikdy…“, nebo dokonce velice populární věta: „Jsi normální?“ Vyhněte se obecné kritice a osočování, a snažte se co nejlépe popsat problém, který chcete řešit, aniž byste do toho tahali partnerovy charakterové vlastnosti.
Pohrdání
„To by ti šlo, přijít domů a začít se povalovat.“ „No to by to dopadlo, kdybych to nechala na tobě, to už známe.“
Sarkasmus, cynismus, stejně jako nadávky či oči v sloup jsou formou pohrdání. Je takřka nemožné vyřešit konflikt, pokud partnerovi dáváte najevo, že jste jím znechuceni a že jím pohrdáte.
Defenzivnost
Defenzivnost v jakékoli podobě konflikt ještě více eskaluje. Pokud se jeden z partnerů začne chovat protivně, druhý se začne bránit, ovšem tento postup má minimální účinek, spíše naopak. Útočící partner toho totiž obvykle nenechá a neomluví se. To proto, že defenzivnost je obvykle ve skutečnosti jen další formou obviňování partnera, a z tohoto kola již není úniku. Čím více se jeden z partnerů brání, tím více druhý útočí.
„Takže jako najednou nic nedělám, jediný, kdo se tu o něco stará jsi ty, že?“ „No však ty víš všechno nejlépe, tak proč bych něco vůbec zařizoval, když ti všechno stejně vadí? Naše paní dokonalá! Všechno musí být podle tvého, tak se nediv…“ Defenziva funguje jako štafeta. Partneři si předávají urážky pořád dokola, dokud tomu jeden z nich neučiní přítrž.
Zazdívání
Eskalující hádka může vyústit také v nejhorší variantu, a to zazdívání. Partner toho druhého začne ignorovat, pustí si televizi, nebo dokonce odejde z místnosti či domu. Zazdívání bývá často následkem fyzického a psychického zaplavení, kdy se zloba a vztek nahromadí natolik, že vás doslova paralyzuje. Proti takové ráně se cítíte natolik bezbranní a zničení, že uděláte vše pro to, aby to již skončilo a ideálně se to neopakovalo. Takovéto zazdívání a odpojování z konverzací dříve či později vede k odpojení ze samotného vztahu. Obzvláště u mužů si ostré hádky vybírají větší tělesnou daň než u žen, protože při stresu mužům stoupá tlak více než ženám.
Pokud hádka došla až do tohoto nejzazšího stadia, je jisté, že se nic nevyřešilo a ani nevyřeší. Je to totiž výsledek všech výše uvedených bodů. Pokud zvládnete kterýkoli z předešlých bodů dodržet, je velká pravděpodobnost, že hádku udržíte v rozumné rovině tak, abyste se dobrali uspokojivého výsledku, a zvýšili šanci na dosažení té nejlepší části každé hádky: usmíření.
Zdroje: (1) www.gottman.com/blog/the-6-things-that-predict-divorce/ - celý článek
