Typické důvody k rozchodu

Jasně, pokud už si dva nemají co říct, je na čase se rozejít. Jinak je to pro oba zúčastněné jen zbytečná ztráta času, nervů a energie. Ale neměli bychom ho ukončit ze špatných důvodů! U následujících údajných vztahových problémů bychom si měli alespoň třikrát rozmyslet, jestli rozchod je v takovém případě opravdu řešení.

Důvody, které však rozchod nevyřeší

S partnerem nejsem šťastná

Mnoho lidí si myslí, že pokud je to ten pravý, bude s ním žena šťastná. Ale přitom zapomínají, že naše štěstí rozhodně není úkol pro našeho partnera. To zcela a jenom na nás. Co od člověka, který kráčí životem vedle nás, očekávat můžeme, je jen to, že nám nebude stát v cestě našeho štěstí a v nejlepším případě nás v jeho dosažení podpoří. Jiná otázka je, pokud jsme díky partnerovi nešťastní – to je pak samozřejmě důvod k rozchodu.

Už necítím žádné vzrušení, když na něj myslím

Motýlky v břiše, podlamující se kolena, neustálá chuť na sex – to ke šťastnému vztahu patří? Ne! Všechno jsou to jenom příznaky zamilovanosti, tedy vlastně stresového stavu, kdy se naše těla seznamují a poznávají. Ten ale vydrží zpravidla jen nanejvýš jeden rok, pak je v ideálním případě ze zamilovanosti něco víc a místo „motýlků v břiše“ se můžeme spolehnout na „lásku“.

Příliš jeden na druhého spoléháme

Kdo jednou našel opravdovou lásku, nikdy ji nenechá jít a udělá všechno, aby si ji udržel – zní to krásně, ale „udělá všechno“ znamená v dlouholetém vztahu jen málokdy pravidelné romantické důkazy lásky. Ano i po letech soužití poznáte šťastné páry, které si jeden druhého váží a respektují. Ale to je především vyjádření narůstající důvěry a vědomí, že nás ten druhý neopustí kvůli vráskám a miluje nás, i když nám každý týden nenosí domů květiny. Spolehnout se na druhého a vědět, že nás neopustí v dobrých, ale ani ve špatných časech, je něco pozitivního, a ne důvod k rozchodu.

Příliš se hádáme

Když se k sobě dva lidé opravdu hodí, je vztah harmonický bez hádek a rozdílných názorů. To zní přesvědčivě, ale není to pravda. Nakonec stále jsme dva různí lidé s vlastním rozumem, názorem a pocity, a proto je také normální, že se občas pohádáme. Rozhodující je přitom jenom to, že výměna názorů je oboustranná, a ne že musí jeden neustále ustupovat.