Celá desetiletí se laickou veřejností šířil mýtus o tom, jak se protiklady přitahují. Vše se opíralo o pár výjimečných případů dvojic, které spolu žily navzdory tomu, že partneři vykazovali psychologicky velmi odlišné typy. Dávalo to naději manželům, kteří vstoupili do svazku s někým, s kým si nerozumějí. Jenže v naprosté většině případů platí, že protiklady se odpuzují. Lidé nejsou zkrátka magnety. Vyhledávají si partnery v lidech, kteří jsou jim psychicky i fyzicky podobní. Dokazuje to experimentální výzkum ze Stanfordu. Partneři se ale ani nezačnou podobat jeden druhému v průběhu soužití, ale jsou si podobní už před začátkem vztahu. Naopak po desetiletích soužití jejich fyzická podobnost klesá.
Moderní počítačové analýzy teorii o přitažlivosti protikladů už vyvrátily. Analýza fotografií obličejů partnerů dokazuje, že jsou si v mnoha rysech tváře podobní. Jinými slovy, čím podobnější si dva lidé jsou, tím spíš se přitahují. Lidé si hledají protějšek nejen podobný názory a povahou, ale také fyzickou vizáží.
Samozřejmě, existují dvojice, v nichž se partneři velmi liší. A jsou jich na světě tisíce možná miliony. Ale většina partnerů si je podobnější – partner partnerovi – než s přáteli a cizími lidmi.
Pozoruhodný experiment
Co je ale na studii ze Stanfordské univerzity zajímavé, je to, že podobnost vnímají i zcela nezaujatí lidé. Nejen přístroje. Autoři ze Stanfordu vzali fotografie obličeje 517 párů, a to fotografie z období před svatbou a z období po dvaceti až devětašedesáti letech po svatbě. K partnerům pak přidali dalších šest snímků cizích osob a předložili soubor testovatelům. Ti neznali ani partnery, ani další tváře na fotografiích. Testované osoby měly vybrat dvě tváře, které jsou si nejpodobnější. S vysokou statistickou pravděpodobností vybrali tváře manželů (i když netušili, že se jedná o manžele). Přitom tváře manželů z doby před jejich svatbou byly hodnoceny jako podobnější než tváře manželů po mnoha desítkách let soužití.
„Neplatí tedy, že se partneři začnou podobat jeden druhému proto, že spolu žijí dlouho. Tváře partnerů jsou si podobné před začátkem vztahu, ale v průběhu vztahu se nestávají podobnější jeden druhému. To staví vizáž obličeje mezi ostatní vlastnosti, které lidé u partnera chtějí mít stejné – zájmy, povahu, inteligenci, postoje vůči světu, názory, hodnoty a životní styl,“ tvrdí autoři ze Stanfordské univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
