Komentáře k článku

A neříkejte mi, že v sobě mladí muži a ženy nemají něco, kvůli čemu je člověk schopen zapomenout na všechno. Ale v konečném důsledku je závěrečný debakl vždycky nevyhnutelný. Láska je jenom období, určené ke splození dětí. Pokud splní tento účel, stálo to za to, něco hodnotného díky tomu vzniklo. A pokud zbyde aspoň přátelství, stálo to rozhodně za to. Rozvádí se mi brácha.

Pokud si někdo vybírá pořád jeden (ten špatný) typ partnera, tak je něco špatně v něm a ne v těch partnerech - na omyl má právo každý, ale pokud je těch "špatných" partnerů víc než dva, tak to už není omyl nebo smůla, ale blbost *6*

I v manželství může být člověk svobodný - pravda - kolik svobody pro sebe požadujete, tolik jí musíte poskytnout :-)

Proc porad nekdo podsouva ze musi s nekym byt, kdo chce byt sam at je sam

Co ti, vole, podsouvám - buď si sám a bezdětný. Ty nevíš ani přibližně, co je svoboda.

Já bych nechtěla být zadaná. Miluju samotu a single život.

Nestrkejte všechny do jednoho pytle jen proto, že Vy to máte nějak a nedokážete si představit, že by to někdo mohl cítit jinak. Ne každý touží po trvalém vztahu nebo vztahu obecně. Stejně tak ne každý touží po založení rodiny. Sama jsem odjakživa samotářka, samotu potřebuju k životu, konstantní přítomnost dalšího člověka by mě iritovala. Skuteční introverti to tak prostě mají. Už jako malá jsem nerada byla v kolektivu. Vyhovují mi vztahy, kde se s partnerem vidím třeba jen o víkendu, případně když pracuje v zahraničí a přijede jen na pár dní v měsíci. A měla jsem období, kdy jsem byla několik let skutečně sama, a absolutně mi to nevadilo, naopak, bylo mi tak dobře. Žít s někým stylem, jak to má většina lidí, že jsou celý den v práci a pak přijdou domů a tam je zase někdo (partner, děti) je pro mě skutečně opruz. Samozřejmě, že extroverti tohle nikdy nepochopí. Je velký rozdíl mezi samotou a osaměním, skuteční introverti potřebují být hodně sami (to znamená klidně i bez partnera) a necítí se být osamělí. Krásně se to projevilo během nouzového stavu a zvlášť pak v karanténě - extroverti byli psychicky v háji, introverti vysmátí.

Marie, přesně popsáno, souhlasím s každým Vaším slovem! Být celý den mezi lidmi - od rána v práci a po příchodu domů pak bez možnosti pár hodin klidu hned s rodinou, je pro introverta psychicky velmi vyčerpávající. Potřebuje si dobít baterie o samotě, což, mnohdy vlezlí a otravní extroverti, nikdy nepochopí a vnucují své názory a svůj pohled na život. Introvert naopak svůj životní styl nikomu nevnucuje a nikoho neobtěžuje.

Každý normální člověk potřebuje být čas od času sám - a je jedno, jestli je to introvert nebo extrovert. Pokud někdo odmítá partnerský vztah, asi to není tím, že je introvert - rozumný člověk netouží po tom, aby mu někdo visel na krku 24 hodin denně - i lidé v manželství potřebují být občas sami.

Když jede manželka na výkend k prarodičům i s dětmi je to fajn, ale je tam to vědomí že se mi vrátí a tak si tu samotu njak víc užívám než nikoho nemít vůbec a zároveň se na ně těším (až v den kdy přijíždí). Vzpoměl jsem si na scénu z Gilmorových děvčat, jak matka říká: je skvělé že někoho mám, alespoň je šance že až budu stará nenajdou moji mrtvolu až za několik dní a ožranou od vlastních hladovejch koček.

A o tom to je - prostě občas si od sebe odpočinout, to prospěje oběma, ale víme oba, že když budeme chtít být spolu, tak taky můžem...jedna známá bez svého muže neudělá snad ani krok a sama se sebou nevydrží - prý se nudí...tož co dodat.

Jsme s manželem oba introverti a milujeme, když můžeme být po práci sami spolu, i s našimi už skoro dospělými dětmi. Určitě bych nikdy tyto krasné chvilky nenazývala jako opruz. Není problém se třeba na nějakou dobu někde zašít nebo na procházce společně mlčet a "čistit si hlavu". Nikdy bych nechtěla být sama dlouhou dobu a doufat, že si na mě ve třiceti letech, když budu potřebovat, udělají čas zadané kamarádky nebo ze zoufalství trávit víkendy nebo dovolenou u svých prarodičů.

Máte pravdu - mně a manžela by asi taky nazvali introverty - to není tak jednoduché definovat. Oba máme povolání, kdy se denně musíme stýkat s lidmi a logicky pak potřebujeme být chvíli sami - respektujeme to u sebe i u druhých. Vyhledáváme dovolené, kde je minimum lidí - užíváme si jeden druhého a zároveň si navzájem dopřáváme i samotu - i kdyby jen každý v jednom pokoji nebo v přírodě kolem. Ale je fajn vědět, že když to potřebuju, je ten druhý nablízku...

Take i já se připojuji. Jsem rozvedena a mám jedno dospěle dítě,ale v životě bych se do ničeho už nechtěla uvrtávat se. Mějte soudnost extroverti a vykašlete se na své hloupé bezcenné rady!!!*13*

Jenže vy nejste introvert - vy jste zklamaná žena, a to je dost rozdíl. Nikdo tady nikomu neradí, aby se "uvazoval" do vztahu, jsou to jen názory a nazývat tyto názory "hloupými radami extrovertů" o vás taky něco vypovídá...