Jak spolu vycházet po rozvodu? I přes nenávist a žárlivost? Nesmíte zapomínat, že i když už nejste partneři, rodiči zůstáváte pořád. O vás už totiž nejde.
Vezměte si příklad z životní zkušenosti maminky Lucie, která se se svým mužem rozvedla před pěti lety. Teď žije už spokojený život, ale krátce po rozvodu si prožívala peklo.
Jen vztek a zklamání
Lucie tenkrát těžce nesla a vadilo jí, že se její dvě děti na víkend se svým otcem těší a chodí k němu rády. Svého bývalého manžela nesnášela a trápila se pocitem zklamání. Ačkoli to byla ona, kdo požádal o rozvod, hodně ji zasáhla skutečnost, že zatímco ona seděla doma a po večerech přemýšlela, jestli udělala správně, její manžel se už tři týdny po rozvodu zamiloval do jiné ženy.
„Strašně jsem žárlila“, přiznává dnes Lucie. „Bylo to jako by mi vrazil nůž do srdce. Navíc jsem se to ani nedozvěděla od něj, ale řekly mi to děti, když se od něj jednou vrátily domů.“ A i když se rozvedli po vzájemné dohodě, byla by si přála, aby její bývalý manžel zůstal svobodný trochu déle. „Dneska už vím, jak hloupé to bylo, Jako bych byla malé dítě, které si už s hračkou hrát nechce, ale nedovolí to ani nikomu jinému. Kdysi to byla veliká láska. Děti jsme si oba hrozně přáli a byli jsme šťastní, že je máme. Rozvod byl pro oba těžký, ale věděli jsme, že dál spolu už být nemůžeme. To, že se tak rychle zamiloval do jiné, ve mně vzbudilo pocit, že naše manželství pro něj nic neznamenalo. Doufala jsem, že o rodinu bude víc bojovat. Že třeba bude všechno jako dřív.“
Asi nejhorší pro Lucii bylo, že jejich děti novou přítelkyni měly rády a po každé návštěvě o ní a tatínkovi nadšeně vyprávěly. Pokaždé bylo pro Lucii těžké nerozbrečet se před nimi. „Najednou jsem to byla já, kdo potřeboval utěšit. Když jsem viděla, jak jsou děti šťastné, nenáviděla jsem manžela a jeho novou přítelkyni ještě víc.“
Vynechat z toho děti nelze
Mnoho rodičů pak nedokáže od svých subjektivních pocitů distancovat svoje děti a nedokáže se smířit s faktem, že děti toho druhého člověka stále milují.
„Když jsem asi rok po rozvodu potkala svoji kamarádku, psycholožku, potřebovala jsem se někomu svěřit a všechno jsem jí vyprávěla. Říkala jsem jí, jak hrozný je můj exmanžel a jak příšerná je ta jeho nová. A ona mě poslouchala velmi pozorně. Nakonec se mě jen zeptala – a dětem se tam líbí? To jsem se skřípěním zubů musela přiznat. A její druhá otázka mě dostala do kolen – a co máš tedy proti tomu, aby tvoje děti byly šťastné? Bylo to jako rána z čistého nebe. Byla jsem natolik svázaná svojí nenávistí a pocitem zrady, že takhle jsem na to vůbec nekoukala.“ A to bylo pro Lucii rozhodující. Nikdy přece jako matka nebude mít nic proti tomu, aby její děti byly šťastné.
Věta, která změnila všechno
Ještě ten večer zavolala Lucie svému bývalému manželovi a požádala ho, aby se i se svojí přítelkyní u ní zastavili. Nebylo to ze začátku úplně lehké, ale Lucie zdůraznila, že v žádném případě nechce, aby jejich děti jakkoli trpěly. A tak se ještě toho večera všichni tři dohodli, že budou mít společný cíl – a sice, aby jejich děti byly šťastné.
Dnes je Lucie, stejně jako její bývalý manžel, znovu vdaná, a dokonce se sama stala nevlastní mámou dvou dalších dětí, které má její nový manžel z předchozího manželství. Ti čtyři se občas sejdou na společnou večeři nebo všichni společně i s dětmi vyrazí na výlet. A funguje to! Dohodli se totiž, že nejdůležitější je, aby děti byly šťastné a na ničem jiném nezáleží.
Zdroj: názor autora a pí. Lucie
Sledujte nás na sociálních sítích:
