Komentáře k článku

Můj partner o mobil nestojí, vždy se na něj zlobím, ať ho s sebou nosí a on mi odpoví: "A na co mi bude", je to marné, je to marné.:-O

Telefon je jako oheň dobrý sluha ale špatný pán. Taky si ve chvíli klidu jako třeba teď prolezu co mne zajímá pokud něco scháním prolezu bazary atd. ale moji mladší kolegové to maj snad přilepené na xicht. Má to i vtipnou stránku věci protože samozřejmě na mobilu prohání holky a jsou v tom virtuálně veleůspěšní, sranda nastane pokud se mnou jedou na nákup po skladech a maj cokoli řešit s reálnou živou hezkou ženskou v reálném světě, to je srandy kopec.

vůbec by mě nenapadlo kontrolovat partnerce mobil

Přesně tohle mám doma. Jen ještě okořeněné střídáním počítače a Playstation. Místo pozdravu slyším jen rozčilování se u hry. Je to neustálé sledování zpráv, videí na YouTube nebo na Facebook a navíc k tomu nechybí dopisování s kamarádkou. Takže řešení je jednoduché. Konec vztahu. A jít ven do přírody s někým kdo není závislý.

Nejsem závislá na telefonu,ani manžel ne.

Osobně jsem tedy dosud chytrým telefonům nepodlehla, abych pravdu řekla, mám vůči nim výrazný odpor a dokud to půjde, žádný si ani nepořídím. Žiju už dlouhé roky sama, takže nějaké kontroly odkudkoli mi nehrozí ani kdybych takový telefon měla.

Přesně toto mám doma. S partnerem jsme osmý rok. Je nám 40. Již dva roky se věnuje pouze svému mobilu. Můj mi přitom klidně neváhá prolézt. Je to velmi sprosté a uráží mě to. Samotnou by mě to nikdy nenapadlo a nedělám to. S mobilem se zavře na 30 i více minut na WC. Má jej neustále před sebou, když něco říkám, musím k němu a 2 x to zdůrazňovat, než vůbec zachytí, že na něho mluvím. Nakonec stejně řekne, že jsem mu věc nikdy neříkala - prostě informaci eliminoval - jeho mobil je důležitější. V posteli si hraje hry a to tak dlouho, že já usínám a on se teprve "vzpamatuje" - že jsem vůbec vedle něho. Mívám opravdu velký vztek a ten jeho "poklad" bych nejraději rozmlátila na kusy. Na mé četné domluvy se tváří jako děcko, které jeho matka otravuje a on si na mobil nenechá sáhnout - je to to nejdůležitější, mnohem více, než já. Stejně se chová i když je u nás návštěva, které se nevěnuje, jen si cvaká... Poradí mi někdo, co s tím, prosím? Situace je více, než zoufalá!

To je hulvátství, které přeroste do závislosti. A ta blbá anketa u článku? Mobil je soukromá věc tak jako dopisy. Když někdo četl cizí soukromý dopis bez dovolení, tak porušil de fakto zákon - právo na soukromí. S mobily je to stejné. Je třeba vychovávat děti k respektování soukromí. Šňupat někomu v mobilu je jako přehrabovat se v cizí peněžence. Naprosto nepřípustné.

Chodím na obědy do restaurace a je tristní, když vedle vás každý den usedá parta lidí z práce nebo velmi často čtyřčlenná rodina a za celou dobu oběda spolu nepromluví, protože každý zírá do svého mobilu. Neumím si představit, že bych takhle existovala.

závislost na mobilech je děs

Hodně mi to vadí,když návštěva neustále mobiluje místo aby komunikovala se mnou.