Literární i filmová kultura silně stojí na konceptu lásky na první pohled. Romantičtěji založení lidé tak sní o tom, že vejdou do místnosti a potkají někoho, do koho se ve zlomku vteřiny zamilují. Jenže psychology z Groningenu zajímalo, co to vlastně zamilování na první pohled je, a jestli je to skutečná láska. Výsledky hovoří jasně. Jde o silnou formu fyzické přitažlivosti a v podstatě chtíč, který nelze směšovat se složitými emocemi, kterými je pravá láska.
Autoři pod vedením doktora Floriana Zsoka zkoumali, zda lidé, kteří cítí lásku na první pohled, skutečně cítí lásku, nebo zda zpětně, jakmile si s dotyčnou osobou vytvoří dlouhodobý vztah, hodnotí tento pocit jinak.
A z výsledků vyplývá, že lidé, kteří tvrdí, že zažili lásku na první pohled, v hlubší analýze přiznají, že šlo – a především při hodnocení z retrospektivy – spíš o silnou fyzickou přitažlivost, a nikoli o hlubokou a složitou emoci zvanou láska.
„Láska na první pohled je ve skutečnosti především silná primární přitažlivost, kterou lidé identifikují v tu chvíli jako lásku,“ tvrdí autoři z Univerzity v Groningenu.
Když rozhoduje mozek
Na podstatu lásky na první pohled se zaměřila i studie neurologů z Chicaga. Podle nich emoční vzplanutí a chtíč při pohledu na atraktivní protějšek řídí pátý mozkový lalok zvaný ostrov či inzula. Zatímco erotickou touhu řídí spíš jeho zadní část, vznik abstraktních citů lásky ovládá jeho přední část. Osoby mající poškozenou přední část ostrova, se na první pohled zamilovat nedokážou. Tyto emoce déle promýšlejí.
Inzula je pátým lalokem kůry mozkové, který není viditelný, překrývají ho čelní, temenní a hlavně spánkové laloky. Neurologové vědí, že se podílí na řízení vegetativního nervstva a také na emočním životě člověka. Už u novorozenců je plně vyvinutý, ovšem působením zvenčí – stimulací, zvláště laskáním a příjemnými doteky – u malých dětí rychle vyzrává. Inzula se podílí také na emoční a sociální inteligenci, řídí tedy to, jak je člověk schopen zvládat složité společenské a emocionální situace. A na vývoj této inteligence má zřejmě vliv stimulace inzuly v raném věku – laskáním a mazlením s rodiči.
Neurologové z University of Chicago ale zkoumali něco jiného. Zajímalo je, jakou roli hraje ostrov neboli inzula při utváření zamilovanosti. U zdravých jedinců se při pohledu na protějšek aktivují obě části tohoto laloku, přední i zadní. Ovšem sledováním pacientů po mrtvici, jimž byla přední část ostrova vyřazena z provozu, tým profesorky Stephanie Cacioppo došel k zajímavému objevu. Pacient s nefunkční čelní inzulou totiž dokázal okamžitě zhodnotit, zda by se ženou na fotografii chtěl mít sex. Tedy chtíč a erotickou touhu po dotyčné dokázal určit ve zlomku vteřiny. Ale když se ho zeptali na lásku, tedy zda by ji dokázal milovat, zarazil se a začal dlouze uvažovat.
Sledujte nás na sociálních sítích:
