Balit do sladkých řečí oznámení, že se partner se svým protějškem rozchází, není v žádném případě rozumný úmysl, který by měl ochránit city zraňovaného. Naopak činí toto oznámení těžko vstřebatelným, rozchod zhoršuje a nutí toho, kdo je opouštěn, žít v iluzích a domněnkách. Nakonec je na tom psychicky mnohem hůř.
Pro mnohé je rozchod informací skutečně devastující. S vědomím toho se ti, kdo se rozcházejí, často snaží tuhle informaci zaobalit a obcházet nepřímými narážkami. Jenže tím proces rozchodu zhoršují.
„Když vám hoří dům, chcete se to dozvědět jasně, abyste mohli utéct. Nebo když máte rakovinu, chcete to vědět jasně a hned. Netoužíte po tom, aby lékař chodil kolem horké kaše,“ vysvětluje profesor Alan Manning z Brighamovy Youngovy Univerzity v Utahu.
V experimentálních pokusech prokázal, že informace velmi zásadně ovlivňující život chtějí lidé slyšet přímo a bez zbytečných příkras. Obcházení a sladkobolné řeči jsou vnímány ještě negativněji než podstata sdělení.
„Systémy víry lidí jsou věcí, která je pro ně nejcitlivější. Jakákoli informace, která ovlivňuje jejich systém víry, identitu jejich ega, to je to, kde musíte být opatrní,“ dodává profesor Manning.
Jako bez drogy
O tom, že je rozchod bolestivou záležitostí, není třeba pochybovat, ostatně mnozí z nás se o tom přesvědčili na vlastní kůži. Podle vědců se člověk, s nímž se rozešla milovaná osoba, dokonce cítí jako drogově závislý, který má abstinenční příznaky!
Zamilovanost je silný fyziologický a emoční proces, který silně mění nastavení těla a mozku. Člověk, který někoho miluje, má v mozku stejně aktivní centra řídící závislosti, a může to u něj tudíž vyvolávat toužebné bažení, posedlé chování, smutek či bolest. Pokud dotyčný o objekt lásky přijde dočasně nebo trvale. Tvrdí to alespoň vědci z Oxfordu.
Jakmile se člověk zamiluje, v mozku se aktivuje centrum odměny, které se aktivuje také poté, co člověk užije drogu. Jinými slovy, láska působí podobně jako drogy, a proto vyvolává stejné stavy, když je objekt lásky nedostupný nebo o něj zamilovaný přijde zcela. Euforii nahradí bolest, zoufalství, silná touha a smutek.
Existují přitom dva pohledy na lásku jako závislost. Ten užší je extrémní a je to škodlivá forma lásky, která je sice vzácná, ale může souviset s typem připoutání a narušovat normální život jedince. Je to také ta závislost, které motivuje některé jedince k zoufalým činům – sebevraždám, pronásledování, či dokonce vraždě.
Širší forma je méně závažná, je poměrně běžná a projevuje se silnými touhami a bažením po objektu lásky. Obě tyto formy ale můžou škodit a vést k nezdravým vztahům i nezdravému chování.
„Drogová závislost na jedné straně a přinejmenším určité s láskou související zážitky a chování na straně druhé můžou být právem chápány jako ekvivalentní fenomény. Pokud o nich hovoříme na mozkové úrovni, jsou řízeny stejnými neurofyziologickými pochody,“ píší autoři z Oxfordské univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
