Oči pod maskou, lehký výprask. Proč to ženy neláká?

Sníte o podobných scénách, které se odehrály ve filmu 50 odstínů šedi? Představujete si, že se vám milovaný partner předvede v roli nadsamce, který si s vámi může dělat, co chce? Fantazie je skvělá věc, ale pro uskutečnění kromě odvahy potřebujete ještě jednu věc. Zvládnout odevzdat se. A to je zatraceně složité!

„Nechápu to. Už několikrát jsem partnera požádala, aby mě spoutal a jednal se mnou jako s prostitutkou, ale když dojde na věc, začnu se cítit nesvá a po pár minutách vycouvám. A to si přesně tyhle scény ve svých fantaziích představuji! Tak proč to nejde, když to chci?“ ptá se čtenářka s krycím jménem Lady Marmelade. Rozdíl mezi fantazií a realitou je značný, ale ve hře je i další podstatný faktor. Umění mít radost ze sexy hry. Dáte to?

Totální odevzdání se aneb ztráta kontroly

Při milování, během kterého dochází například ke znehybnění nebo dočasnému vyřazení jednoho ze smyslů (třeba očí zakrytých páskou), podřízený v podstatě nemá jinou možnost než přenechat vládu nad svou rozkoší dominantnímu partnerovi. Toto absolutní odevzdání moci sice vytváří silný psychofyziologický náboj, ale zároveň způsobuje strach.

Betony Vernon, sexuální antropoložka a světoznámá návrhářka šperků, kterou obdivují i celebrity, tvrdí, že je nemálo těch, kdo se radši těchto hrátek vzdá, než aby se zřekli sebevlády, byť za cenu hlubokého sexuálního uspokojení. Pro ně je to omezování osobní svobody.

Proč mají ženy strach?

„Zejména ženy to mohou vnímat jako krok zpátky od výdobytků emancipace a jako potvrzení zastaralého konceptu mužské nadřazenosti,“ uvádí ve své knize Budoárová bible.

Podle ní však podobné hrátky znamenají velkorysou výzvu k přijímání a poskytování rozkoše. Když na nabídku kývnete, vlastně tím říkáte: „Důvěřuji ti.“ Pokud tedy stojíte o podobný nášup, který uštědřil pan Grey podřízené Anastasii, musíte nejdřív změnit pohled na věc. A taky mít toho správného milence.

Jak to je a jak to není

V první řadě, nikdo není pachatel sexuálního násilí a nikdo není oběť. To je třeba si uvědomit. Oba partneři s vyřazením nějakého ze smyslů souhlasí a musí mít k sobě důvěru. Bez těchto dvou „vstupních víz“ nemá cenu napodobovat hrátky bohatého zvrhlíka a cudné slečinky. Nikdy. Akorát vás to otráví.

Nástroje používané k navozování slastné bolesti (důtky, bičíky a další věci) neslouží pro vyřizování účtů a neměly by způsobovat bolest nepříjemnou. Ta totiž jednak odrazuje od dalších setkání, ale taky odchyluje od primárního cíle – deprivace smyslů.

Proto se dominant musí, a to neustále, ujišťovat, zda se submisiv, podřízený, cítí dobře. K tomu slouží předem domluvená hesla (jedno, jestli slovní či fyzická). Ta přeruší jakékoli další kroky. Jenže, spolehněte se na to…

S nováčkem, kterého znáte půl roku, to nepůjde. Odborníci proto varují, že pokud svého partnera pořádně neznáte a hlubokou důvěru jste si nestihli vypěstovat, tak bez ohledu na to, zda si chcete zahrát na „zlobra“ nebo „naivku“, jděte od toho!

Jenže Anastasia taky pana Greye neznala dlouho, namítnete. To jo, jenže román nebo film není život. V nich to vždycky chodí jinak… Stačí to jako vysvětlení?

Čím se řídit, pokud svolíte?

* Nikdy se nenechte pouze vyhecovat. Musíte to chtít.

* Na seance se pečlivě připravte. „Hurá akce“ nebývají úspěšné.

* Tvrdší praktiky nebo deprivaci smyslů nezkoušejte po požití alkoholu. Nikdy nevíte, co se může stát.

* Když už dojde na věc, nebuďte pouze pasivní, ale reagujte na dominantovy aktivity.

* Pro jistotu se při prvních pokusech nenechte omezit úplně. Šátek přes oči nedotažený na doraz, pouta se při troše snahy dají povolit…

* V pozici podřízeného si uchovávejte pocit bezpečí. Nejde přece o vyvolání paniky. Na to máte berňák.

Tak co, zkusíte si ještě před koncem roku trochu zařádit?