Křik, pláč, téměř nepříčetný výraz, dítě válející se po zemi a bijící malými pěstičkami do podlahy. A k tomu odsuzující pohledy okolí, ve kterých si můžeme přečíst jediné – že jsme neschopné mámy.
Přitom naše robátko pouze prochází takzvaným obdobím vzdoru, kdy na ně neplatí domluvy ani pohrůžky a už vůbec ne fyzické tresty. A tak stojíme na chodníku, ruce plné nákupních tašek, a lovíme z přeplněné kabelky nějakou rozptylovací hračku, dudlík nebo dobrůtku. Ale pozor! Našemu batoleti většinou nic zásadního nechybí, jen přišlo konečně na způsob, jak nás definitivně zahnat do kouta a poměrně rychle si říct o naši pozornost, zmrzlinu, plyšáčka nebo o cokoli dalšího. Jak se v takových vypjatých chvílích chovat?
Vybudovat si vlastní pozici
Odborník na dětskou psychiku prof. Zdeněk Matějček říkal, že „období vzdoru“ je přirozenou součástí vývoje dítěte. Nastupuje kolem osmnáctého měsíce života dítěte a trvá zhruba do tří až čtyř let věku. Rodiče by proto měli s tímto obdobím počítat a – alespoň teoreticky – se na něj připravit. Dítě se už vyzná v základních rodinných vztazích a potřebuje se do tohoto systému samo začlenit, chce si vybudovat vlastní pozici, a byť toho ještě není schopno, chce si dělat věci „po svém“.
Náhlá změna
Dítě si chce na vlastní kůži vyzkoušet, co umí, může a co už naopak nesmí. Testuje vaše reakce, a i když je to někdy naprosto k nesnesení, pro jeho další vývoj a vztah s vámi je to velmi důležité období. Dítě v tomto věku nechápe, že je čas jít do postele, že si má přestat hrát, že mu nemůžete koupit hračku, kterou si vymyslí. Vaše zákazy mu přijdou omezující a naprosto nespravedlivé.
Období vzdoru přijde náhle jako prudká letní bouřka. Bohužel neodezní stejně rychle. Na druhou stranu vám může být útěchou, že jeho chování není projevem potomkovy budoucí povahy, ale jen určitého dětského období. Že z dětského křiklouna a uzurpátora nevyroste zákonitě hysterický maniak a že si tímto ukřičeným obdobím prošly všechny děti na světě – ano, i vy.
Společně proti „nepříteli“
Pokud máte doma takovéhle „
dočasné zlobidlo“, psychologové radí, abyste se snažili řešit věci v klidu. Jestliže máte sklon k prudkým reakcím, počítejte aspoň do pěti a promyslete si další postup. Nekřičte na dítě, tím ničemu nepomůžete a stejně to nezabírá. Tak zní snad jediná univerzální rada pro rodiče, jejichž andílek se mávnutím proutku změní v drzého vzteklouna.
Pokud se vám z hodného drobečka stane řvoucí zvěřinec, sedněte si se všemi, kteří se s dítětem často stýkají, a vymyslete společný postup, jak se v takových situacích chovat. Konzistentnost v jednání rodičů utvrdí dítě v tom, že podobnými dramatickými výstupy ničeho nedosáhne a vzdor ho brzy přejde. Na daném pokynu trvejte a nenechte se zviklat.
Domluvte se, co dítěti dovolíte a co už ne a pravidla neporušujte. I babičky a dědečkové by měli tyto
„manuály“ dodržovat, aby dítě nebylo zmatené. Když mu vy něco zakážete a manžel nebo tchyně mu to příště dovolí, k výchově to nepřispěje. Když dítěti řeknete, že je čas jít spát, rozhodně mu po jeho hysterickém záchvatu nedovolte ještě jeden díl seriálu u televize. Doprovoďte ho do postele, zkuste mu přečíst pohádku z knížky a uklidněte ho, že o žádná dobrodružství nepřijde. Vyvolejte v něm pocit, že až se vyspí, budou na něj jeho hrdinové čekat a pustí si pohádku druhý den. Rozhodně se snažte „
usmířit“ před usnutím, dítě by mohlo mít špatné sny a zbytečně by se v něm mohly probudit noční strachy. A vám bude jistě také lépe, že dítě usíná klidné, než se slzami v očích.
Rychle za scénu
Dítě je v tomto období velice háklivé na jakékoli emoční vypětí a nesoulad. Potřebuje neustálé důkazy vaší lásky a pozornosti. To se týká i dětí, kterým do „party“ přibude sourozenec a ony se cítí ohrožené. Pak je velmi pravděpodobné, že hysterické scénky zažijete častěji. Pokud tedy můžete, dopřejte dítěti dostatek pohybu a prostoru. Když přijde záchvat, buďte nekompromisní, ale citlivá.
Prostě křiklouna popadněte a odneste ho mimo jeho jeviště. Jakmile ztratí publikum a nebude se mít před kým předvádět, utichne. Záchvaty vzteku můžou mít v tomto věku nejrůznější podobu a průběh.
Co dítě, to originál, řekl by klasik. Pokud se potomek jen zdravě prosazuje a jeho záchvaty jsou ve zvládnutelné normě, je vše v pořádku. Pokud ale svým vzteklým trucováním a výstupy ovládá chod rodiny, nastává problém. Odborníci radí, aby se rodiče nenechali malými křiklouny vyprovokovat nebo vydírat. Pokud si dítě vynucuje hračky v obchodě, další kopeček zmrzliny nebo je hrubé na ostatní děti, rázně zakročte a neustupujte. Ani teď, ani příště. Dítě dokáže velmi hbitě rozpoznat vaši nejistotu ve výchově a začne se vztekat schválně, aby vám udělalo ostudu.
Zkuste najít příčinu
Na druhou stranu ale dětští psychologové radí, abyste tyto projevy neignorovali. Je potřeba rozpoznat pravý důvod hysterického záchvatu. Zda jde jen o vzdor, nebo dítěti opravdu něco chybí. Může se jednat o projev nedostatku spánku, smutku nebo nástup nemoci. Pokud tedy malý vztekloun pláče a křičí delší dobu, není k utišení anebo jsou záchvaty častější, raději vyhledejte odborníka.
Sledujte nás na sociálních sítích:
