Po rozchodu rodičů může matka požádat dítě, aby otci předalo vzkaz, protože sama kontakt nezvládá, nebo otec nechává dítě nakupovat, protože se cítí přemožený smutkem. Děti jsou často pod tlakem, aby se postavily na jednu stranu při hádce rodičů. Tento jev, kdy dítě přebírá zodpovědnost, je známý jako „parentifikace“ a má vážné následky pro psychický vývoj.
Parentifikace popisuje obrácení rolí v rodině, kdy děti přebírají úkoly, které by měly plnit rodiče. Může mít dvě formy. První formou je instrumentální rodičovství, kdy děti plní praktické úkoly, jako je nakupování nebo péče o sourozence, které jsou nad jejich věk a schopnosti. Druhou formou je emocionální rodičovství, kdy děti přebírají zodpovědnost za emocionální potřeby rodičů, utěšují je a snaží se zlepšit jejich náladu.
Jak vypadá převrácení rolí
Parentifikace je problematické, protože děti nejsou malé dospělé osoby a potřebují ochranu, vedení a prostor k růstu. Pokud jsou příliš brzy zahlceny zodpovědností, může to vést k stresu a přetížení, protože ztrácejí kontakt se svými vlastními potřebami. Dále to může vést k nedostatku sebeúcty, kdy děti mají pocit, že nikdy nemohou být dost dobré. Dlouhodobý stres pak často vede k úzkostem, depresím a pocitům viny, které přetrvávají i v dospělosti.
Poznejte varovné signály
Pokud dítě často přizpůsobuje své chování náladám rodičů nebo se cítí odpovědné za jejich emocionální stav, může to být známka, že dítě přebírá úlohu rodiče. Dalšími signály jsou, že dítě nabídne pomoc, i když to není nutné, nebo že má málo času na přátele a zájmy, protože se soustředí na potřeby rodičů.
Co můžete udělat
Rodiče by měli mít na paměti, že dítě není odpovědné za jejich emoční pohodu. Důležité je komunikovat jasně, aby děti věděly, že nejsou zodpovědné za pocity rodičů. Dospělí by měli vyhledávat podporu a mluvit o svých problémech s jinými dospělými, jako jsou přátelé, rodina nebo terapeuti. Děti také potřebují čas na hry, zájmy a vztahy mimo rodinu.
Rodičovství se častěji objevuje po rozchodu rodičů, kdy děti často přebírají roli prostředníka mezi rodiči nebo pociťují potřebu sdílet smutek jednoho z nich. Tento tlak je zvlášť silný u starších dětí, které se cítí dospělé a oceňují, když s nimi rodiče sdílejí své problémy.
Dlouhodobé dopady v životě
Děti, které vyrůstají v rodičovství, často cítí celoživotní odpovědnost za druhé. U mnoha z nich se rozvine syndrom pomocníka, což znamená, že ignorují své vlastní limity. Někteří mají potíže s vytvářením vztahů, protože mají strach, že nebudou dost dobří. Rodiče by si měli být vědomi toho, jak je důležité, aby jejich děti zůstaly dětmi, měly čas pro sebe a učily se, že nejsou zodpovědné za štěstí svých rodičů.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
