Děti ne vždy splňují očekávání, která od nich jejich rodiče mají. Jak přestat lpět na představách a přijmout dítě takové, jaké je?
Ve vztahu rodiče a dítěte je jedno téma, o kterém se málo mluví nebo píše: zklamání z vlastního dítěte. Většina rodičů tento pocit pravděpodobně ve větší či menší míře zná. Občas vám vaše dítě připadá známé a blízké srdci. Čím je ale dítě starší a čím zřetelněji se osobnost zviditelňuje, tím více musíme čelit jistému pocitu zklamání.
Nesplněná přání
Ale je vlastně vůbec možné, aby matka nebo otec cítili zklamání z vlastního dítěte? Možná je lepší formulovat to opatrněji: „Mám obavy“ nebo „Nerozumím, proč…“. Málokdo z nás se asi odváží s někým se o své myšlenky o svém vnitřním neklidu podělit.
Definice pojmu zklamání vychází ze skutečnosti, že postižení trpí, protože se nenaplnila jejich přání nebo naděje. Když se přání rodičů neplní, zažívají smutek a zklamání. Často jde o malé každodenní okamžiky: například dítě, které neustále vyhledává blízkost své matky a lpí na ní, se pro ni může stát výzvou. Neustále dostává zpětnou vazbu o tom, jak důležité je povzbuzovat své dítě, aby se od ní odtrhlo. Snaží se ze všech sil, ale cítí, že její přilnavé dítě ji nepustí. Po přežití stresových situací se v ní hromadí směs vyčerpání a bezmoci, která ji paralyzuje v jejím mateřském jednání. Matka si s sebou vezme vnitřní obraz svého dítěte na příští narozeninovou oslavu, kde se zdá, že si všechny děti hrají spolu – ale její dítě je přilepené na klíně.
Co je zklamání
Dynamika zklamání může být zvláště destruktivní, pokud zklamání vědomě nevnímám, ale potlačuji. Vnitřní zklamání pak vede k odstupu od dítěte. Dítě tuto vzdálenost cítí a stává se ještě více zneklidněným.
Může být mnoho různých věcí, které v nás vyvolávají pocit zklamání: Dítě je ufňukané nebo úzkostné, nemá hudební nebo sportovní nadání. Je důležité si to přiznat. Zklamání je pouze náš subjektivní vjem a vzniká jen na základě našich tužeb, nadějí a očekávání. Je důležité porozumět emocím, očekáváním a činům, abyste se se svým zklamáním nakonec mohli smířit. Ano, povaha a chování mého dítěte jsou jiné, než jsem si představoval. Ale tohle je vlastně o mně!
Vlastní očekávání
Zklamání má něco společného s naším obrazem dítěte a sebe jako matky. Díky tomu máme pocit, jako bychom nesplňovali svá vlastní očekávání. Původní očekávání bylo tedy vyšší než skutečný výsledek. Ale vztah s dítětem není jednorázová investice. Je to otevřený proces plný cvičení v blízkosti a vzdálenosti.
Na situace, které nesplňují naše očekávání, nemusíme pohlížet jako na zcela negativní situace. Můžeme se snažit najít na nich něco pozitivního a vnímat to jako příležitost pro nás a naše dítě. Co mi chce mé dítě svým chováním sdělit? Jako matka mohu být vzorem a najít si místo, kde své pocity sdílet a zpracovávat.
Odvážné kroky
Abyste byli objektivní, zbavte se negativních myšlenek a pocitů o sobě. Abychom se osvobodili od svého zklamání, vědomě odevzdáváme své představy, naděje a touhy. Buďte se svým dítětem, aby se cítilo přijímáno a milováno.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
