Naučte své děti sebelásce

Krize a těžké fáze k životu patří. Ale k tomu, abychom takové časy dobře prožili a snad z nich vyšli silnější, potřebujeme psychickou odolnost – a ta je v mnohém založena na sebelásce.

Jste dost dobří takoví, jací jste

Sebeláska poskytuje hluboké vnitřní poznání, že jsme dost dobří takoví, jací jsme. Bez ohledu na to, zda slavíme profesní úspěch, nebo procházíme rozvodem. Vnější okolnosti a naše úspěchy nemají nic společného s naší hodnotou jako lidských bytostí. Ukotvit tento pocit a toto bezpečí hluboko v nás je nezbytné, abychom byli schopni odolat bouřím života. A v ideálním případě se to naučíme už jako děti.

Prvních několik let je zásadních pro rozvoj psychické odolnosti. Vztah, který máme s rodiči v prvních letech života a že nám jdou příkladem, masivně ovlivňuje způsob, jakým na sebe nahlížíme. Rodiče by se měli ke svým dětem hned od začátku chovat s láskyplným zájmem, měli by se jim otevřít a nenutit je do žádné role.

Bezpodmínečná hodnota lidské bytosti

Mnoho rodičů nevědomě svým dětem vsugeruje, že je milují spíše, když se chovají určitým způsobem, například když „budou hodné“. S prohlášeními a výchovnými metodami, jako jsou tyto, rodiče pokládají základ pro to, aby jejich děti opakovaly tyto vzorce ve svých pozdějších vztazích a v obtížných situacích. Místo toho je nutné děti naučit, že se nemusí měnit, aby je rodiče milovali. Láska jejich rodičů by měla být bezpodmínečná.

Abychom byli otevření sami sobě, měli soucit se sebou i s druhými a rozvíjeli sebelásku, musí rodiče dětem vštípit, že takoví, jací jsou, jsou dostatečně dobří. Ne všechno, co dělají, je dobré – ale oni jako lidská bytost, jsou. Tyto rozdíly mezi naší bezpodmínečnou hodnotou jako osoby a našimi činy a tím, co se nám děje, jsou důležité – pak můžeme jako dospělí mít dostatečně rádi sami sebe a být odolnější při řešení porážek a konfliktů.

Zdroj: názory autora