Za zneužívání dětí se považuje, když je dítě mladší 18 let týráno, nebo zanedbáváno dospělou osobou, což má za následek újmu, možnost újmy nebo hrozbu bezprostřední újmy. Pachatelem může být kdokoli ale ve většině případů dítě týrá rodič. Naučte se rozlišovat nejčastější druhy zneužívání.
Zneužívání patří mezi nejvíce nepříznivé zkušenosti z dětství, které má dlouhodobé dopady na zdraví a pohodu jednotlivce.
Ke zneužívání dětí může dojít v ojedinělém případě nebo v opakovaných případech a spadá do čtyř hlavních kategorií emocionální, sexuální, fyzické zneužívání a zanedbávání.
Emocionální zneužívání
Emocionální týrání, za které se také považuje za psychické nebo verbální týrání, je trvalé, nefyzické týrání, díky kterému si dítě myslí, že je nechtěné, nemilované, bezcenné nebo cenné pouze pro uspokojení potřeb pachatele. Slova a činy se používají k manipulaci nebo ovládání dítěte, způsobují emocionální újmu, která může vést k nízkému sebevědomí, nepřátelství, úzkosti, depresi nebo delikvenci.
Vzorec emocionálně hrubého chování je obtížné rozpoznat nebo dokumentovat, ale je často přítomen ve všech kategoriích zneužívání dětí, včetně fyzického a sexuálního zneužívání. Když je dítě verbálně týráno, často tím trpí jeho emoční vývoj.
Pokud je dítě emocionálně týráno, často se u něj projevují změny v chování. To se může projevovat nadměrným pláčem, pomočováním, šikanou, přílišným strachem z rodičů nebo poruchou řeči, spánku, jídla, úzkostí nebo jinou duševní poruchou.
Vzhledem k tomu, že emoční zneužívání je často neviditelné, je obtížné rozpoznat příznaky a symptomy, ale bez zásahu to může způsobit dlouhodobé problémy s duševním zdravím, jako je užívání návykových látek nebo závažná posttraumatická stresová porucha.
Sexuální zneužívání
Jakákoli aktivita sexuálního charakteru, ke které dojde mezi dospělým a nezletilým, je považována za sexuální zneužívání. Pachatel se nemusí dítěte dotýkat, aby je sexuálně zneužil.
Příznaky sexuálního zneužívání jsou například děti, které mají tajemství, vykazují nevhodné sexuální chování a změny stravovacích návyků, vyhýbají se svlékání, trpí opakujícími se bolestmi při močení nebo vyprazdňování, změnami nálad nebo ztrátu zájmu o školu a aktivity.
U dospívajících je známo, že sexuální zneužívání způsobuje řadu problémů duševního zdraví, jako je sebepoškozování, zneužívání návykových látek, poruchy příjmu potravy, deprese, úzkost nebo sebevražedné myšlenky.
Fyzické týrání
Jakékoli ublížení spáchané na dítěti, které má za následek zranění, je fyzické týrání, i když je neúmyslné. Tento typ zneužívání může v dospělosti způsobit fyzické a duševní zdravotní problémy a je častou příčinou dětské morbidity a úmrtnosti.
Poškozené dítě může vykazovat fyzické příznaky, jako jsou modřiny, popáleniny, jizvy, vypadávání vlasů, zlomeniny kostí nebo jiná zranění. Děti zraněné části těla skrývají oblečením nebo je svalují na sourozence.
Zatímco někteří rodiče stále používají výprask jako formu trestu, lze jej považovat za formu fyzického týrání, protože může mít za následek emocionální a/nebo fyzickou újmu.
Zanedbání
K zanedbávání dítěte dochází, když rodič, nebo pečovatel neposkytne jídlo, přístřeší, oblečení, lékařskou péči nebo dohled za účelem udržení nebo ochrany zdraví, bezpečnosti a pohody dítěte, což má za následek újmu nebo hrozbu újmy. Zanedbávání je nejběžnějším typem týrání dětí.
Bohužel k zanedbání může dojít s úmyslem i bez něj. Rodič, nebo pečovatel nemusí mít finanční prostředky na nákup jídla, bydlení nebo oblečení svých dětí. Přesto může toto špatné zacházení vyústit ve vývojové problémy, kognitivní poruchy a emocionální, sociální a behaviorální problémy.
Zanedbání může vést k sexuální promiskuitě, zneužívání návykových látek, zrakovým halucinacím, vývojovému zpoždění, antisociální poruše osobnosti a dalším duševním poruchám.
Pokud máte důvody se domnívat, že dochází ke zneužívání dětí, okamžitě to někomu řekněte! Úřední osoby, jako jsou zdravotníci a učitelé, jsou povinni hlásit podezření na zneužívání dětí, ale ani jako běžný občan byste s ohlášením na policii neměli otálet. Může být ohrožen život dítěte.
Zdroj: názory autora
