Jako bezdětní nevidíte ve výchově dětí žádnou velkou vědu. Jasně nastavíte pravidla a děti budou poslouchat. A pak máte děti a teorie se potkává s praxí.
Pamatujete si, jak jste při výchově dětí přemýšleli o tom, co byste chtěli dělat správně? Kterých „chyb“ vlastních rodičů byste se rozhodně nechtěli dopustit? Určitě ano. A pokud budete naprosto upřímní, pravděpodobně se nakonec vyskytlo nespočet situací, kdy jste udělali přesný opak svých předchozích předsevzetí.
„Zaparkujte“ dítě před televizí, nebo počítačem
Tohle NIKDY neudělám! A? Teď není důvod lhát, drazí rodiče. Někdy jsou prostě chvíle, kdy se nikam nedostanete, nebo neuděláte vůbec nic. Chcete si jen rychle vypít kávu a skočit do sprchy, ale prcek přilepený na vaší noze to téměř znemožňuje. Ano, stačí ho nechat hrát na tabletu nebo zapnout jeho oblíbený kreslený film.
Počítám do tří
Taky jste jako dítě nesnášeli, když rodiče začali počítat? Co se vlastně stalo, když oni (a dnes i vy sami) napočítali do tří? Nic. Pak to nedělejte. Akorát to dítě dostává pod zbytečný tlak a děsí je (a vás také – už vás nenapadlo, co budete dělat, až řeknete tři?).
Pokud ne... tak...
Tomu se říká vydírání! Vlastně jen chceme, aby si naše děti uvědomily, že když něco udělají nebo neudělají, vždy to bude mít následky. Pozitivní i negativní. Bohužel se to dítě nenaučí, pokud mu vyhrožujeme, že mu něco odebereme nebo mu to na věčnost zakážeme.
Bylo by mnohem lepší, kdybychom podpořili naše děti, když udělaly chyby, a nabídli jim svou podporu. Nechce si dítě před odchodem nasadit čepici? Pak si ji prostě strčte do kapsy a dáte mu ji, když si všimne, že je zima.
Důležité: ‚Podpora chyb‘ neznamená, že vystavujeme děti vážnému nebezpečí jen proto, aby se naučily, že je něco nebezpečné! Ale místo dlouhé diskuse o oblékání bundy nebo čepice mohou na vlastní kůži pocítit přímé důsledky.
Úplatek sladkostmi
"Rychle si ukliď pokoj a pak si dáme něco sladkého." A dítě znovu zažívá vydírání! Neuklidí si pokoj proto, že by se pak cítil lépe, ale proto, že za to něco dostane. Mnohem lepší by bylo uklidit pokoj, abyste měli zase dostatek prostoru na hraní.
Bílá lež
Abychom se vyhnuli spoustě křiku, všichni jsme se někdy uchýlili k bílé lži. V tu chvíli přesouváte vinu na někoho jiného a vzdáváte se své odpovědnosti. Ale ve skutečnosti je stále jen podvod. Děti se přece musejí naučit, že nemohou mít všechno, co chtějí. A pokud je budete pokryteckými výmluvami neustále odvádět od skutečného problému, nepoučí se.
Nemluvte nahlas
Jsou chvíle, kdy jako rodič dosáhnete svých limitů. Takže jste opravdu nadoraz. A ano, bohužel se svým dítětem mluvíte nahlas. Ale to není dobře. Protože tento náhlý výbuch emocí může jejich potomka vyděsit. Mnohem lepší je nejprve se uklidnit a pak se věnovat dítěti.
Jako rodiče buďte vždy důslední
Nejdřív tak, pak zase jinak – jak se má dítě naučit, co je správné a co ne? Jak ale být vždy důslední, když se podíváte do těch smutných, malých očí. Jako rodiče však musíte být připraveni na to, že děti budou znovu vyžadovat to, co jste jim kdysi dovolili.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
