Kapesné není odměna za dobré známky

Jako rodiče se vždy snažíme ze svých dětí dostat to nejlepší. Jsme jejich největšími fanoušky a nebojíme se jim fandit a motivovat je, když jim chybí nadšení. Někdy ale překročíme hranici. Například když své děti finančně odměňujeme za pomoc v domácnosti nebo „dobrý“ prospěch ve škole.

Peníze se na první pohled mohou zdát jako dobrá motivace k tomu, aby dítě přiměly k nemilované práci nebo ke studiu, ale vždy jsou tou nejhorší alternativou, jak dosáhnout trvalého efektu.

Peníze jako motivátor do vzdělání nepatří

Děti jen zřídka mají chuť učit se nebo pomáhat doma rodičům. Abychom je motivovali, rychle vytahujeme peněženky a nabízíme jim perspektivu finančních výhod. S odměnou před sebou většina dětí opravdu tvrdě pracuje a je super motivovaná. Tedy to, co jsme chtěli.

Nicméně, jak jste již uhodli, tato fáze motivace netrvá dlouho. Protože je to dítěti „vnuceno“ zvenčí. To může v konečném důsledku vést k tomu, že dítě bude dělat úkoly jen tehdy, když to stojí za to, nebo když za to dostane odměnu. Dělá sebe a své jednání závislými na vnějšku. Vlastně přesný opak toho, čeho jsme jako rodiče chtěli finanční odměnou dosáhnout.

Dobré vysvědčení jako výjimka?

Možná teď budete oponovat, že dobré známky na vysvědčení je v pořádku ocenit. Svědčí přece o motivaci samotného dítěte. Ne, i zde by měli rodiče zvolit jinou formu uznání. Protože známky, ať už po testu nebo na konci školního pololetí, jsou vlastně odměnou (nebo kritikou), kterou student dostává za práci, kterou investoval.

Pokud dítě odměníte penězi, přeměníte hrdost, kterou cítí na dobré známky a dobré vysvědčení, na hrdost na peníze, které dostalo. A to je škoda, protože to podporuje materialismus dítěte. Dříve nebo později to může vést k tomu, že dítě své činy spojí pouze s materiálními odměnami. Protože jeho požadavky budou spíše stoupat než klesat.

Jak děti správně motivovat/odměňovat?

Aby rodiče přesvědčili děti o tom, že učení je nutné, aby se jim ve škole dobře dařilo nebo že domácí práce patří k životu, nemusejí se při výchově zříkat odměn. Ale místo toho, abychom dětem nabízeli peníze jako formu uznání, měli by je chválit, poděkovat jim za pomoc a dát jim najevo, že si jejich práce váží. Společné chvíle ve formě výletů, herních večerů nebo návštěvy restaurace jsou také dobrou formou uznání. Ve skutečnosti to zní docela jednoduše, ale jen velmi málo lidí to skutečně dělá.

Mnohem důležitější než výsledek, ať už je to test ve škole, dobré vysvědčení nebo vyklizená myčka, je cesta, která ho dovedla do tohoto bodu. A to je to, co je třeba vyzdvihnout a odměnit. Tím zajistíte, že vnitřní motivace, tedy ta, která pochází výhradně od dítěte, poroste. A to zase zvedne jejich sebevědomí a víru ve své jednání a schopnosti a nestane se závislým na druhých.

To vytvářejí ty nejlepší podmínky pro výchovu samostatného a sebevědomého člověka, který se zároveň naučil důvěřovat sám sobě a svým schopnostem.

Zdroj: názory autora