Zní to tak jednoduše – a přesto něco z toho dnešnímu vzdělávání chybí. Co musí rodiče předat svým dětem, než se přesunou do dospělosti? Existují věci, chování nebo pravidla, která by každé dítě mělo znát a umět?
Možná se neshodneme v tom, zda rodičovství je těžší dnes než před 20 nebo 30 lety. Zdá se ale, že tlak na rodiče je dnes mnohem větší.
Na jednu stranu má dnes málokdo celou vesnici, která je potřeba k výchově dítěte. Mnoho rodičů se snaží sladit práci a rodinu samo. Na druhou stranu se najde mnoho „odborníků“, kteří ze všech stran radí, co rodiče dělají špatně.
Co ale rodiče musejí, nebo by spíše měli, dát svým dětem s přechodem do dospělosti? Existují věci, chování nebo pravidla, které by každé dítě mělo znát a umět?
Zdvořilost
Většina dětí poděkuje až po připomínce. A když něco chtějí, často rodiče žádají „kouzelné slůvko“. U malých dětí je zcela v pořádku tyto zdvořilé formy připomínat. Aby se děti i později mohly chovat opravdu slušně, je důležité, aby jim rodiče šli příkladem a slova děkuji a prosím také používali. Tak se tyto dvě formy zdvořilosti stanou přirozeností.
Další věc, kterou by se děti od nás rodičů rozhodně měly naučit, je pozdravit. A když se s někým seznamujete, je také důležité představit se jménem. A potřesení rukou je stále považováno za slušné.
Ohleduplnost
Rodiče chtějí své děti vychovat v osobnosti s přáními a potřebami, a je to tak správně. Výchova dětí by však neměla vyústit v sebeobětování. Děti by si měly být schopny uvědomit, že máma a táta mají také potřeby a touhy a že někdy je potřeba držet se zpátky, aby byli šťastní.
Čím jsou děti mladší, tím více potřebují pomoci poznat, kdy je na místě ohleduplnost. Například když je požádáte, aby se na pohovce trochu posunuly, aby tam mohl sedět i tatínek. Nebo si hrát trochu tišeji, protože sourozenec spí. Čím jsou děti starší a čím více se rozvíjejí empatie, tím rychleji rozpoznávají, kdy je ohleduplnost vhodná.
Spolehlivost
Mnoho lidí má dnes potíže se závazky. Jak v mezilidských vztazích, tak v mnoha dalších oblastech života. Nejsou schopni učinit závazné rozhodnutí. Nebo dodržet slib.
A jak se děti naučí spolehlivosti? V ideálním případě tak, že ji uvidí každý den u rodičů. Že pokud máte důležitou schůzku, musíte ráno vstávat dříve. Že i když se vám nechce, stejně musíte do práce. Že večer půjdete spát později, abyste dodělali, co musí být hotové.
Spolehlivost také vytváří důvěru. Dát někomu své slovo a skutečně ho dodržet je jednou z nejdůležitějších věcí, které by se děti měly naučit.
Vstřícnost
Děti se mohou naučit vstřícnosti, když si lidé navzájem pomáhají. To znamená, že i zde jsou nejlepšími učiteli rodiče. Děti potřebují vidět, že rodiče si pomáhají. A že mohou pomáhat také – s prostíráním stolu, tříděním prádla nebo nakupováním. Díky tomu si děti uvědomují, že jsou potřeba. Díky tomu jsou hrdí na to, že mohou sami něco udělat a pomoci někomu jinému. Čím častěji mají děti možnost se zapojit, tím přirozenější je pro ně schopnost rozpoznat, že někdo potřebuje pomoc a také ji nabídnout.
Zodpovědnost
S vstřícností a spolehlivostí přichází zodpovědnost. Děti, kterým jsou svěřené samostatné úkoly, s těmito úkoly rostou a rozvíjejí sebevědomí. To jim dodává odvahu při přijímání nových úkolů.
Odpovědnost ale také znamená umět přiznat chyby a přijmout následky. Takže například místo toho, abyste si stěžovali, protože se něco pokazilo, měli byste se společně s dítětem podívat na to, proč se to stalo a jak byste mohli chybu společně napravit.
Samozřejmě existuje mnoho dalších důležitých vlastností, které jsou podle nás ve vzdělávání zásadní. Patří sem také tolerance, čestnost, zvědavost a empatie. O těch platí totéž: Že děti se toho většinu naučí od svých rodičů.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
