Mnoho mužů si láme hlavu nad tím, jak být dobrým otcem. Někteří z nich však svoji rodičovskou roli vnímají i trochu negativně – otcovství jako takové v nich vzbuzuje úzkost a deprese.
Je to krásné, ale i náročné. Nigerijský psychiatr Remi Ayinde ve své přednášce s názvem „Otcovství a výzvy vyvážení práce, rodiny a duševního zdraví“ v červnu 2023 prohlásil, že celosvětově jeden z 10 mužů v roli otce podléhá nepříjemným duševním stavům, jako je úzkost, což se týká všech rozvojových zemí.
Čerstvě narozené miminko jako problém
Zmíněný odborník z dat své vlastní studie (1) vypozoroval, že se výskyt deprese, konkrétně u nigerijských otců, zvýšil z přibližně tří procent při narození dítěte na 8,8 procenta – do věku miminka šest týdnů. Podle něj jsou novopečení otcové vystaveni riziku rozvoje duševních poruch kvůli složité souhře osobní zranitelnosti a psychosociálních faktorů, včetně stresu, chudoby, nezaměstnanosti a kontextových problémů, jako jsou děti narozené mimo manželství.
Vše začíná už v době těhotenství partnerky
Lékař dále uvedl, že počet novopečených otců postižených duševními poruchami v době těhotenství, porodu a růstu nového dítěte je alarmující, nicméně i tak jsou tyto případy často podceňovány, protože v mnoha kulturách se od mužů neočekává, že budou projevovat emoce, nebo dokonce žádat o pomoc (1).
Muž v očích společnosti totiž má být tím silnějším z dvojice. Jeho úkolem je zajišťovat chod rodiny, vydělávat a být pro svoji partnerku oporou. Copak se pod tíhou této výzvy alfa samec může psychicky sesypat? To „nepřichází“ v úvahu!
Když otec není v pohodě, přenáší to dál
„Stát se otcem je jednou z nejdůležitějších událostí v životě člověka. Přináší spoustu smíšených pocitů od štěstí po pochybnosti a strach. Muži se přitom často zajímají o to, zda budou moci vykonávat své role jako otcové a sami na sebe kladou velký tlak,“ nechal se slyšet Remi Ayinde s tím, že otcovská pohoda ovlivňuje vývoj a duševní stav dětí až do jejich 21 let. Děti otců, kteří své úzkosti podléhají, jsou přitom ohroženy rozvojem duševních chorob stejně jako rodiče.
Zdroje: (1) www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/0167482X.2017.1398726, názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích: