Nový rok je přede dveřmi a lidé si začínají dávat předsevzetí k sebezdokonalování: více sportu, méně sladkostí… Protože však nejpozději v únoru mysl zbloudí a jádro těla sílí, vložme energii raději do originálnějšího předsevzetí: spravedlivé dělby práce doma.
Dnes je matka nejen ředitelkou „rodinného podniku“, ale dělá i další – placenou – práci. Zatímco ve správních radách společností je více mužů než žen, zdá se rozumné předpokládat, že ženy se zkrátka starají o bezproblémový chod domácností.
Vítejte ve vedení!
Tato psychická zátěž, kterou s sebou matky neustále nosí v podobě myšlenek, seznamů úkolů a vícesloupcových kalendářů, vede k velkému vyčerpání celé generace, která je tak jako tak ve špičce svého života.
Ale proč neudělat z partnera životního také partnera „rodinného“? Od Nového roku jmenujte partnera rovnocenným společníkem a seznamte ho se všemi rodinnými procesy a dílčími oblastmi.
Pokud je to jen s ohledem na věk dítěte trochu možné, jmenujte ho novým manažerem a dovolte mu pracovat samostatně. Dítě tak přebírá nejen část zodpovědnosti, ale může přinést i nové nápady na chod. Zvykněte si jako „rodinná firma“, že každý má nějaké úkoly, na které ho nikdo nebude upozorňovat – podporu může získat jen během zaváděcí fáze.
Jak ale tato dělba práce funguje v praxi?
Matka tří dětí Laura Fröhlich se na svém blogu věnuje tématu psychické zátěže a doma používá tzv. shop floor metodu. Princip původně pochází z automobilového průmyslu, kde byly jednotlivé výrobní kroky poznamenány na podlahu. S pomocí desky nebo papíru přenesete tuto metodu i na svou rodinu.
Desku nebo papír rozdělte na čtyři sloupce a mnoho řad. Kategorie jako domácnost, finance, děti, svátky, narozeniny atd. patří do prvního sloupce. Druhý, třetí a čtvrtý sloupec jsou „K vyřízení“, „Probíhá“ a „Hotovo“.
Všechny potřebné úkoly napíšete na lepící papírky a přiřadíte do kategorií, poté rozdělíte mezi členy rodiny a označíte podle barvy.
Pak už si každý člen rodiny přesouvá své vlastní poznámky, dokud nejsou (doufejme) ve sloupci „Hotovo“.
Wonderwoman na novém sídlišti
Ale nestačí jen přerozdělit úkoly, musí se také snížit požadavky. Ani Wonderwoman by nedokázala vést domácnost jako žena v 50. letech – a ještě u toho pracovat. Kdo přišel na to, že můžete mít práci, a přitom každý den čerstvě nakoupeno a uvařeno, pomáhat dětem v jiskřivě čistém domě se školními povinnostmi a uplést sestřenici z druhořadé vlny šátek?
Žena si nikdy nedá pauzu, cítí se odhodlaná ostatními, myslí za všechny a věří, že je zodpovědná za to, aby se všichni měli dobře.
Vzhledem k tomu, že kvůli rodině ji v práci velký postup nečeká, hledá potvrzení své dokonalosti v domácí sféře, ale zároveň si uvědomuje, že její sebevědomí neroste s dekorací stolu, kterou si sama vyrobila. A díky tomu je nešťastná.
Jakmile se za svou práci cítí provinile, chce pro své děti udělat vše co nejdokonalejší.
Muž se cítí finančně odpovědný, protože částečný úvazek často špatně placené ženy stačí tak akorát na hlídání a mimoškolní péči. Málokdy pomáhá doma, ale má pocit, že své partnerce nikdy nemůže vyhovět.
Je to dědictví naší socializace, které nám dává takové bláznivé nápady. Dlouhé generace jsou utvářené ideálem maminky, která „nemusí“ pracovat, ale udržuje bydlení na novém sídlišti, zatímco tatínek nosí domů dostatek peněz. Pokud dnes oba rodiče pracují a považují se za emancipované, ale tyto obrázky jsou stále vypáleny na jejich pevný disk, dříve nebo později systém spadne – a vše končí naprostým vyčerpáním ženy nebo rovnou rozvodem…
Pokud chcete tedy zachránit nejen svou duševní pohodu, ale především celou rodinu, nesnažte se všechno zvládnout sama! Úkoly přerozdělujte a trvejte na splnění těch, které mají skutečný smysl.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
