Komentáře k článku

Klidně bych se vsadil že moje dcerka bude mnohem šťastnější na Mácháči jak mají tu pláž s nafukovačkama, než někde v Chorvatsku.

Chorvatsko jak kde, tam, kam jezdíme my, je to pro děcka jako stvořené - ale určitě bych tak daleko netahala děti mladší 5 let - natožpak kojence - to je úplně na hlavu! Už jenom ta cesta je pro to děcko záhul.

Ani njak nejsem proti brát sebou děti do ciziny, ale pokud budu chtít dovču pro děti tak zůstávám doma a Mácháč je super, holka to tam miluje. V jejím věku (za 3 týdny je jí 5) je tam spousta atrakcí včetně prostředí které má prošláplé čundrem (z většiny na mých zádech). Šlapadla, motorová loď, skákací hrady, je toho hodně a navrch pokud je problém jsem za dvě hodiny doma. Musím zohlednit kluka který je autista a pokud mu něco nesedne je prostě konec, takže představa jak u moře chytne amok který vyřeší jen návrat do známého prostředí mně děsí a zároveň dost omezuje. Loni jsem takhle opouštěl jinak krásný kemp v Hamru.

S autismem je problém a hodně lidí to nechápe. Jedni moji zákazníci mají kluka - autistu, je to velmi inteligentní dítě, ale když ho chytne rapl, chová se jako šílenec a je fakt, že s dovolenou mají stejné problémy. Když byly děti malé, na nějaké moře jsme neměli ani pomyšlení - už jenom kvůli penězům. Jezdili jsme pod stan (okružní jízda po republice), na vodu, po hradech a zámcích apod. Poprvé jsme byli u moře, když staršímu bylo 13. Dneska už jezdíme sami a kolikrát si říkám, když vidím, jak cca roční mimino v jednom kuse nespokojeně řve, jestli to těm rodičům stojí za to - tomu děcku to trvá mnohem déle, než si zvykne na jiné prostředí - pokud vůbec.

S autisty je to těžké, koupil jsem karavan a půl roku stál na dvoře, nechal jsem v něm děti spát aby to kluk bral jako známé prostředí. Teorie byla taková že pak nebude problém být na neznámém místě. Praxe byla fajn dokud kluk ráno nevylezl z karavanu a místo našeho dvorku byl kemp, bylo to peklo, naštěstí odjet s karavanem jde fakt rychle, neumim si představit být tam ve stanu a nebo někde v cizině.

Au, tak to si dovedu představit. Já jsem jen lehký Asperger a i tak mám někdy problém s novým prostředím - vadí mi třeba hluk - jenže co "normální" lidé považují za snesitelné, pro mně už je kravál. Manžel si zvykl, že po příjezdu do apartmánu nejdřív prolezu okolí - musím zjistit, co se změnilo - a pak se jdu seznámit s lidmi - když už je znám, tak mi nevadí - jsou to maličkosti, ale nedá se s tím mnoho dělat, a to ráda cestuju. Jen nesnáším hotely a přecpaná města a pláže. Naštěstí manžel má taky radši klid a málo lidí, jinak by asi ze mně dávno vyrostl <3