Hlavní důvody, proč si lidé nepořizují další děti

Mít, či nemít? Děti jsou radost i zodpovědnost. Proto mnoho párů dost váhá, když dojde na téma rodičovství. Nová sada studií zveřejněná v časopise Rejstřík manželství a rodiny identifikuje čtyři primární faktory, které páry v tomto směru demotivují.

V první studii výzkumníci provedli hloubkové rozhovory se 30 rodiči a nějakými bezdětnými páry, aby zjistili různé důvody, které vedly k tomu, že nemají (další) děti. Z těchto rozhovorů vygenerovali seznam 23 největších obav. Z těch se pak následně získaly 4 hlavní důvody toho, proč si mnohé páry rodinu nezaloží, nebo se „spokojí s málem“.

Už to stačilo!

„Jedno či dvě děti stačí. Jak z hlediska osobní fyzické námahy, tak i bydlení či práce, kterou je nutné omezit“ Tak tohle je názor většiny lidí, kteří už dítě mají. Zároveň se často objevuje hláška, která dokládá, že mnoho osob již pro další potomky nemá energii. Někteří se také cítí kompletní s těmi dětmi, které už jsou na světě.

Nedostatek času i obyčejná nechuť

Profesionální povinnosti, koníčky a další faktory brání v tom, aby se rodina rozrůstala, nebo jen obyčejně založila. Není výjimkou, že pětačtyřicátníci nelitují svého bezdětného života plného zábavy nebo práce. A s přibývajícími léty tvrdí, že na děti jsou už beztak moc staří. Mají rádi svůj klid a osobní prostor.

Pragmatické důvody

Nedostatek peněz, malý byt, nebo také „špatný svět“, do kterého se dítě nehodí. I takhle leckdo uvažuje, pokud jde o potomstvo. Často přichází i na konstatování „děti ke štěstí nepotřebuji“.

Biologická omezení

Nejen peníze nebo osobní přesvědčení brání v založení rodiny. Většina lidí se odvolává na nemoci v rodině (někomu jako odstrašující příklad stačí pouhá alergie, kterou by snad potomek mohl zdědit). Respondenti z výzkumu uváděli i „obtížné předchozí těhotenství, nebo osobní zdravotní problémy (gynekologické potíže, operace, neplodnost a tak dále)".

Samozřejmě, tento seznam nemusí nutně obsahovat všechny možné důvody, proč se lidé rozhodnou nemít děti, nicméně, některé tyto faktory mají biopsychosociální charakter, což znamená, že mohou být důsledkem vlastní biologie, psychického stavu či sociálních a environmentálních faktorů.