Komentáře k článku

Mam pet synu,mezi prvnim a poslednim je rozdil 20 let,vsichni hodni,snazivi.Maji jeden druheho radi.

Každý je nějaký..

Článek mě zaujal, i když já sama jsem jedináček. Máme ale v příbuzenszvu někoho, kdo je ze tří dětí a je prvorozený. Trpí údajně "SYNDROMEM NEMILOVANÉHO DÍTETE". Pokud toto někdo z Vás slyšel, nebo ví co to je, prosím o vysvětlení. Dík

No uvidíme, jestli to bude platit. U nás je ještě je moc brzy dělat závěry.

Mám 4 děti a o prvorozené to platí.

Na mě pořadí dětí nemělo vliv,a to mám 3 děti.

Mám dva už dospělé syny a nějak mi to na ně nesedí.

Mám tři dcery. Nevím, ale moc mi ty charakteristiky nesedí. Nejstarší se sice lehce dostala na střední a určitě ji taky dokončí, ale že by se nějak hnala do učení to ne. Prostě proplouvá bez větších potíží. To samé bylo i na základce. Prostřední je ambiciózní, pečlivá, citlivá a introvertní. Má samé jedničky, je oblíbená, ale za baviče bych ji rozhodně nepovažovala. Třetí to má docela na háku. Svým přístupem mi připomíná tu první. "nehoří...tak co?". Sice má samé jedničky, ale nevěnuje tomu nijak velké úsilí. Je spíš smíšek, bavič a taky sportovec. Tak s tím článkem fakt nevím ....

A jak posoudit děti s velkým věkovým rozdílem? Mám tři - 25, 23 a 5. Poslední je sice třetí, ale téměř jedináček.

Já sama jsem prostřední a musím se spolehnout jen sama na sebe.

Jsem nejmladší ze tří sourozenců, rozmazlovaná jsem byla do cca 8 let. Pak se vše začalo soustředit na nejstaršího a podle toho taky dopadl, jinak charakteristika sedí perfektně na prostředního. Dneska je nejstaršímu přes 50 (já o 13 let mladší), zadlužen, rozveden, nepracuje a ještě zadlužil rodiče. Já a prostřední bratr finančně soběstační, máme svoje rodiny. A řešíme zadlužené dědictví, ač jsme to nezpůsobili. Je to poučení pro vlastní výchovu dětí.

Jsem nejmladší ze tří dětí. Mám tři děti. Můj mnohem mladší spolupracovník a soused, je ze tří bratří, které dost dobře znám, včetně rodičů. Ve všech případech musím s autorkou souhlasit. Cca na 70 až 80%! Záleží totiž i na odstupu let mezi sourozenci a také na jejich pohlaví. Já byl vytouženým klukem nakonec, a to po 11 a 6 letech! Také bych měl být větším mazánkem. A asi jsem. Na druhou stranu na mě nezbyly prostředky na vzdělání! Ta odpovědnost nejstaršího platí téměř na 100%. Prostřední je vždy dříve z domova a samostatnější. Dříve to bylo ovlivněno i dědickým zvykem. Dost záleží i na výchově a příkladu rodičů, i věku, kdy si ty děti pořídili! Mí rodičové byli z 5 a 6 dětí. I to má svůj vliv. Jinak jsem to, co autorka napsala, vnímal již od doby, co jsem se vrátil z vojny. Tam se ti mazánkové a jedináčci dost poznali. Přesto mám s jedináčky dobré zkušenosti. Jen mají smůlu, že jim schází sourozenci, a tak mají sklon k sobectví, ale také jim schází v té rodině vrstevník a s ostatními, třeba spolužáky, se hůře sžívají! A jejich rodiče mají o ně větší strach. Jedno dítě je prý pro strach, říká staré lidové úsloví. Na druhou stranu se i říká, jedno dítě žádné dítě. To je zase z důvodů ekonomické stránky rodiny. A také se říká, že nejlépe se vychovává třetí dítě, protože ty dva starší mu umí dodat dost zkušeností a i dát zabrat. To ale souvisí s tím problémem odstupu let. Ovšem také se říká, že nejlépe se vychovávají sousedovic děti! I s tím souhlasím.

Zajímavé, ale s klidem mohu říct, že u nás nesedí charakteristika ani na jednoho z nás 3 sourozenců (ani přibližně).

Jsem nejmladší ze tří sourozenců. Byla jsem vždy něco navíc,co všechny obtěžovalo,všichni už byli samostatní a já dítě co chtělo aby ho měl někdo alespoň trošku rád.Všechny jsem musela poslouchat/rodiče ,starší sourozence ,prarodiče/ a hlavně být neustále ta rozumnější která má ustoupit.Nakonec jsou všichni dravci co žijí jak chtějí a já jen "moudřejší" ,ale hlupák co silnější přebijí svými lživými argumety.

Mám dospělého jedináčka - dceru a charakteristika sedí. Výchova v dětství byla těžká, ale teď "sklízím ovoce".;-) Je moc šikovná, samostatná, vystudovaná, našla práci, která ji baví a je v ní úspěšná. Jsem šťastná, že ji mám :-)

Jsem prostřední, lépe řečeno druhý ze čtyř sourozenců, takže bych měl být, cituji článek: "...dokáží velmi rychle navazovat nová přátelství a jsou společenští." Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Jsem spíš introvert a samotář a nová přátelství navazuji jen těžce.

1oo% souhlasím s Jaruš. Můj syn, jedináček, pracovitý, starostlivý, obětavý... Ve 12 letech byl schopný navařit pro celou rodinu a postarat se o 3 roky bratrance, ještě ho to bavilo. Já prostřední, kompromis na 100 pro. Sestra 3 děti, prostřední líné, neposlušné, paličaté, do toho vkládali největší naděje. Starší totálně mimo, 27, mama hotel, žádné vzdělání, ambice, totálně nic. Nejmladší se zatím piplá, 15 let, jde to ztuha. Ani jedno nemá ponětí, že by mohlo matce trochu pomoci. Všechno je výchovou, můžete mít 3 děti, nebo hodného jedináčka, vůbec se netrapte, počtem dětí to není. Všichni svoje děti milujeme, ale zlatý můj jedináček.

Zatím máme jedináčka, ale snad brzy už nebude.. Tak pak uvidíme.

Mám 3 dospělé děti,nejstarší a prostřední dítě dcery,nejmladší je syn.Na mé prostřední dítě charakteristika vůbec nesedí.Je sobecká,panovačná,závistivá.Nesnáší oponenty a kritiku své osoby.Tyto poslední dva rysy její povahy byly také příčinou totálního rozchodu se svou rodinou.Naopak neteř,která je jedináček rozhodně nepatří do škatulky kde se o jedináčcích říká,že jsou sobečtí,příliš ambiciozní a nezvyklí dělit se.Z tohoto vyplývá,že ani vyrůstání se sourozenci není záruka,že z daného člověka nevyroste sobec.

U nás to perfektně sedí