Soutěž o hubnutí - Příběh č. 3: Zamyslet se na nad sebou a hlavně se umět od srdce zasmát

Zamyslet se na nad sebou a hlavně se umět od srdce zasmát

Přiznám se, že jsem matka dvou krásných a šikovných dcer (4,5 let a 6 měsíců). Po porodu starší dcery jsem hubnutí neřešila, byla jsem ráda, že se občas v klidu najím a vyspím :-). Navíc ta kila, co jsem nabrala, šla nějak sama dolů. A to jsem kojila jen do čtvrtého měsíce, takže si myslím, že tvrzení, že nejvíc se hubne při kojení, není zase tak pravdivé. Než jsem však byla zcela spokojená se svojí postavou, váhou a pevností kůže, tak nejstarší dcera oslavila třetí narozeniny. Našla jsem si novou práci, která byla perfektní hlavně kvůli kolektivu. Po Novém roce jsem si dala předsevzetí, že zhubnu. Hlavním cílem nebyla redukce kilogramů, ale zpevnění povislého břicha a stehen. Inspirací pro mě byla svatba mých přátel. Začala jsem tím, že každý večer po uspání dcery, jsem doma sama dle výdrže posilovala na břicho a stehna. Bohužel u jídla to moc nešlo, při mém povolání to bylo komplikované. Ale snažila jsem se jíst méně a často. Tak po dvou týdnech jsem ustálila svůj jídelníček na vydatných snídaních, klasické porci meníček v práci a menších večeřích nejpozději před sedmou večerní. Bohužel jsem nestíhala žádný jiný aktivní sport, takže jsem pohyb omezila jen na hraní s dcerou. První výsledky se ale dostavily, začalo se mi zase tvarovat bříško, zpevnila se prsa a já vypadala lépe a lépe. V tomto nadšení jsem ale nějak vypustila sledování pravidelné ženské menstruace. Po dvou měsících pravidelné dřiny a odříkání jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Takže jsem mohla zapomenout na pravidelné cvičení i vše kolem.

Od druhého porodu mám za sebou půl roku a zatím nestíhám nic. Ještě jsem nezačala sama ani pravidelně cvičit. Dokonce se přiznám, že si občas nestačím uvařit a sníst oběd, a večeřím a obědvám tak dohromady. Vím, že to je ta nejhorší varianta a také to na sobě pociťuji a hlavně vidím. Zhubla jsem to, co jsem během těhotenství nabrala, ale bříško mám stále nezpevněné a ta zatracená stehna! Vůbec se necítím ve své kůži. Dala jsem si ale předsevzetí, že využiji svých dcer a budeme spolu pravidelně cvičit. S tou starší cvičíme každé ráno aspoň 5 tibeťanů a s malou dělám kliky – za každý klik dostane pusinku na čelo. Využívám i jejich hračky. Od starší si půjčuji kostku, na které pak snožmo skáču a dobré je i skákání přes švihadlo. Občas se mi také podaří navštívit hodinu pilates, když mi maminka pohlídá dcery. Vím, že efekt cvičení nebude do dvou měsíců, že to bude trvat déle, ale snad se mi to podaří. Teď přede mnou stojí ještě výzva v podobě stravy. Ráda jím vše, ale musím si udělat systém, abych jedla pravidelně, často a nepřejídala se.

Vím, že tohle nebude výherní článek, ale děkuji vám, že jsem se nad sebou zase zamyslela a hlavně zasmála tomu, že i bez pevné vůle se mnou nejde úplně z kopce!