Zůstat v nefunkčním vztahu, nebo být raději sama?

V důvodech bychom mohli pokračovat do nekonečna, nicméně ať bylo, či je důvodem k partnerskému soužití cokoli, všechny mají jednoho společného jmenovatele: partnery si hledáme proto, aby nám v našem životě bylo LÉPE, než kdybychom žily samy, bez něj.

Hlavně, abych nebyla sama

Ano, tak je to na začátku. Ale jak se situace potom vyvine? Mnohé ženy se samozřejmě i nadále se svým mužem cítí lépe, než kdyby byly samy. Ale u některých časem dojde k určitému přepnutí, kdy dá se říct, zapomenou na to, proč si vztah pořídily (aby jim bylo lépe) a začnou se zaměřovat na to, aby vztah hlavně udržely. Tzv. začnou mít vztah pro vztah. A původní záměr, cítit se šťastná, jde nějak do ústraní, a to hlavní, na čem začne záležet, je „abychom se nerozešli“. Kolikrát za jakoukoli cenu.

Jak je to možné?

Když se zamilujeme, jednou z oněch opojných věcí je v tu chvíli mj. pocit, že už to nejsem SAMA JÁ, ale najednou jsme MY. K někomu patřím, s někým vytvářím tým, na někoho se mohu spolehnout. Svým způsobem se hranice mojí osoby tak trochu rozplynou a já najednou přestanu mít svá přání, své sny, dělat svá rozhodnutí, ale začnou to být naše přání a naše rozhodnutí. Na první pohled na tom není nic špatného. Vypadá to, jako že jsme dva lidé, kteří se shodují - což je pro společné soužití nesmírně důležité. Jenomže kámen úrazu spočívá v tom, jak k tomuto společnému nastavení docházíme.

Spokojení musí být oba

Pokud to děláme tak, že si každý ujasníme své potřeby, pak si je navzájem komunikujeme a ve výsledku dospějeme k variantě, která je přijatelná pro nás oba, budeme nejspíš velmi spokojeni a vztah pro nás bude skutečně tím, o co jsme usilovaly. A s partnerem nám bude lépe, než kdybychom na všechno byly samy.

Smíření není ta správná cesta

Některé to ale děláme jinak. V prvé řadě si nedáme práci s tím, abychom si přesně ujasnily, co je pro nás důležité - a pak často taky očekáváme, že na to náš muž přijde sám. Jenže on na to většinou nepřijde (jelikož nám do hlavy nevidí) a výsledek? Stále častěji se ocitáme v situacích, ve kterých nám není dobře, nevyhovují nám a jsme nespokojenější a nespokojenější.

Ale kolikrát se s nimi vnitřně smíříme s pocitem, že to tak být musí, že mnohé naše známé jsou na tom přece ještě hůř, že nemá smysl to řešit, protože by se ten druhý naštval atd. A tak mlčíme, všechno v nás vře a postupně se dopracujeme k postoji, že ve vztahu je prostě potřeba nějak vydržet, zvládnout ho, přežít. Ale kam se vytratila naše původní touha, najít si partnera, abychom se měly lépe?

Nesmíme zapomínat na své pocity a touhy

Pokud se nechcete dopracovat do stadia této nepříjemné rezignace, ze které časem akorát začnete baštit antidepresiva, vzpomeňte si na své vlastní potřeby. Dejte stranou ono lepivé „my“, ve kterém jste jako moucha v medu, a soustřeďte se sama na sebe. Jak potřebujete, aby to u vás doma fungovalo? Opravdu je v pořádku, když večeři uvaříte, abyste ještě sklízela ze stolu, případně nádobí dokonce umyla? Jak je to s časem na vaše břišní tance nebo keramiku? Máte s manželem vyhrazený čas, kdy mu můžete říct všechno, co je pro Vás důležité? Proč jste vlastně původně do vztahu s ním šla? Co jste si tím chtěla pro sebe zajistit?

Důležité je mít čas jen pro sebe

Nebojte se jasně dát najevo, co je pro vás důležité a co potřebujete. Třeba ne u všeho se setkáte se vstřícnou reakcí, ale vždy můžete společně hledat, jak to udělat, abyste byli spokojeni oba. A nemyslete si – ono pro vašeho muže vyhovět vám ve splnění vašich potřeb není vůbec ztrátový obchod. Protože člověk, který má své potřeby uspokojené, se cítí v pohodě a zpravidla je na své okolí milý a vstřícný. A z toho ti nejbližší vždy profitují. Mít vedle sebe usměvavou a veselou ženu je oproti uzavřené a nemluvné vždy výhra.

Ve vztahu za každou cenu šťastná nebudete

A pokud máte pocit, že jste zkusila všechno, a stejně to nikam nevede, nikdo neříká, že musíte za každou cenu ve vztahu zůstávat. Některé věci třeba hned na začátku špatně odhadneme, náš partner se výrazně změní nebo i my zjistíme, že ke své spokojenosti potřebujeme jiný typ vztahu. A pak je potřeba vzít to vážně a vztah ukončit. Chvíli to bude bolet, ale z dlouhodobého hlediska ušetříme mnoho trápení jak sobě, tak svému protějšku.

Psycholožka PhDr. Katarína Lomská Filasová se věnuje individuálním a párovým konzultacím. Pomáhá klientům zorientovat se v jejich životě, zbavit se nefunkčních vzorců chování a rozšířit svůj úhel pohledu o nové možnosti řešení problematických situací. Vede také semináře osobního rozvoje.

Vice na www.rozvoj-osobnosti.cz

Všechny články autorky:

Má smysl setrvávat ve vztahu kvůli dětem
Proč už nemám chuť na sex…?
Proč sis zase neuklidil! Říkáte tohle partnerovi i vy?
Nevěra… Opravdu musí být součástí našeho života?
Nevěra… Existuje způsob, jak jí předejít?
Biologické hodiny tikají. Mám mít dítě za každou cenu?
Proč nemůžete najít toho pravého? Víme, kde děláte chybu
Máma, manželka, kamarádka... Nesnažte se žít v rolích
Než si našel milenku, tak bylo vše v pořádku... Nebo ne?
Miláčku, nejsem moc tlustá?
Nechce se s vámi milovat? Třeba ani nemůže
Poučujete a sekýrujete partnera? Pak se nedivte, že s vámi nespí!
Nespí se mnou kvůli práci. Pravda, nebo výmluva?
6 důvodů, proč s vámi partner nespí. Jak na něj?
Kolik sexu je málo? Jak často se máte milovat?