Proč už nemám chuť na sex…?

Někdy si způsobíme problém samy. Tím, že nejsme v sexu otevřené.

Autor: Stock Photos

30.09.2010 Redakce Sex a vztahy

Dotaz, který se v internetových poradnách stále opakuje. „Když jsme se seznámili, náruživě jsme se milovali, pak nastal zlom v období těhotenství, a teď už na milování se svým mužem nemám ani pomyšlení. Moc mě to ale trápí, protože on by rád a já ho nechci stále odmítat...“

Důvodů, jak k této situaci dojde, je jistě spousta. Roli může hrát nesoulad, který vládne v jiných oblastech vztahu: lezeme si na nervy, manžel se nám zprotivil, odcizili jsme se a už k němu necítíme blízkost (tak kde vzít touhu na intimnosti), máme jiné priority (děti, domácnost, práce) a další příčiny.

Jedna, na kterou s klientkami poměrně často narážím, souvisí přímo s oblastí sexu a dalo by se říct, že je poznamenaná „tradiční rolí ženy ve společnosti“, která zde vládla po staletí, a ač bychom to vědomě nejspíš nepřipustily, pořád je v nás do větší či menší míry „zažraná“.

Musí to být "povinné?"

Jak to dřív mezi muži a ženami vypadalo, je většinou známo. Výstižně to shrnula jedna má kamarádka, která mi svěřila „moudro“, jež jí kladla na srdce její babička: „Každý slušný ženský je to nepříjemný, ale je to tvá manželská povinnost…“.

Samozřejmě, v této extrémní formě je to pro nás už středověk a většina z nás tuto filozofii už opustila. Ale zdá se, že přece jen jsou okamžiky, kdy jakési zbytky tohoto postoje se v našem fungování vyskytnou. Mám na mysli takové ty drobné momenty, kdy třeba náš partner nemá náladu na předehru a my, i když nejsme ještě zcela připravené, na milování přistoupíme. Nebo mu chceme udělat radost a předstíráme orgasmus. V situacích, kdy je to na nás už moc dlouhé, abychom se ho nedotkly, tak ještě „vydržíme“.

Případně bychom si přály, aby se nás dotýkal na jiných místech či jiným způsobem, ale je nám tak nějak žinantní si o to říct. Někdy se necháme přesvědčit k zaujetí pro nás ne úplně příjemné polohy. Či k použití sexuální pomůcky, která je nám v podstatě proti mysli, ale abychom nebyly za tu „trapnou, se kterou nic není“, tak se k jejímu použití přemluvíme.

Do pasti se dostaneme samy

A tak se postupně do našeho intimního soužití plíživým krokem dostávají prvky, které nám ho znepříjemňují. Partner samozřejmě nic netuší a je přesvědčen, že jsme spokojené. A my se ocitáme v patové situaci: „Když jsem jednou řekla, že mi tato poloha/dotyk/vibrátor vyhovuje, tak je tak nějak blbý říct, že to je vlastně jinak, to bych se ho dotkla a ještě by mě považoval za nedůvěryhodnou…co teď?“ Navíc tyto drobné ústupky kolikrát děláme, aniž bychom si je pořádně uvědomily. Kousek tady, maličkost tam a celkově se to nasčítá a my třeba ani konkrétně nevíme, co je špatně, jen nám už milování s ním celkově tak nějak nesedí….

A proto logicky zvolíme řešení, které se nabízí jako nejjednodušší. Příště, když má na milování dojít, tak se na něco vymluvíme. Protože díky těmto nepříjemným momentům se z krásného a uvolňujícího prožitku vlastně stává další zdroj stresu v našem životě – a kdo by dobrovolně stresové situace podstupoval. Jenom se může stát, že v této situaci bohužel vylijeme s vaničkou i dítě.

Řešení existuje!

Pokud u sebe obdobnou situaci rozpoznáváte, zkuste se zamyslet nad tím, kde jste z důvodu „abych neobtěžovala, nezdržovala, neukázala se jako nemožná apod.“ přistoupila na věci, které jsou vám nepříjemné (nebo se naopak těch příjemných vzdala). Je to zbytečná oběť, která stejně nevede k úspěchu, protože sice „nezdržujete“ s předehrou nebo zavázání očí se nebráníte… ale ve skutečnosti na ty situace nedojde, protože milování stejně neprobíhá (nebo jen málo často).

Nebojte si o tom se svým partnerem promluvit

I kdybyste už byla zamotaná v pěkné hromádce předstírání o tom, co máte ráda, tak je stále jedna cesta ven. A to je ta, že vždycky můžete říct, že některé věci se u vás změnily. To je naprosto přirozené a normální, že v určité fázi života se nám líbí něco a pak už ne (nebo naopak). Takže to můžete celé pojmout jako jakousi revizi, kdy partnerovi nastíníte, co jste si uvědomila, že už Vás netěší a co byste chtěla zažívat místo toho. A z na první pohled nepříjemného rozhovoru může vzniknout zajímavá diskuze plná nových podnětů pro vaše další intimní soužití. Ale pamatujte – žádné předstírání a přistupování na něco, co vám vadí, protože důsledek bude zas jeden a ten samý – sex vám bude proti srsti a budete ho odmítat.

Psycholožka PhDr. Katarína Lomská Filasová se věnuje individuálním a párovým konzultacím. Pomáhá klientům zorientovat se v jejich životě, zbavit se nefunkčních vzorců chování a rozšířit svůj úhel pohledu o nové možnosti řešení problematických situací. Vede také semináře osobního rozvoje.

Vice na www.rozvoj-osobnosti.cz