Už zase sis neuklidil to oblečení? A kdo bude stlát tu postel? Ježišmarjá, tolik vody té kytce dát nemůžeš! To ji přeliješ a chcípne! Ukaž, radši si to udělám sama… stejně tady všechno musím dělat já…
Slyšela jsme někdy ze svých úst plynout věty obdobného typu? Pokud ano, nebojte, rozhodně v tom nejste sama. Tento způsob dialogu má tendenci vést se svým mužem spousta žen. Je to dáno rozdílností, která mezi námi je.
Dalo by se říct, že my, ženy, některé věci více vnímáme a často si všímáme detailů a souvislostí, které mužům uniknou. Neplatí to samozřejmě paušálně, ale co se týče třeba domácnosti, tak na nepořádek máme nějak vyvinutější anténky.
A nejen anténky, máme v sobě zakořeněných spoustu představ (nejčastěji od svých maminek, které to ale pozor! – myslely s námi dobře), jak by které věci v domácnosti měly být, a protože nám bylo vnucováno, jako že tak to je „správně“, kolikrát nás ani nenapadne to zpochybnit. Schválně, jak často si kladete otázky typu: A opravdu vadí, když na umyvadle zůstanou nějaké jeho vousy? Je vážně nutné, aby se špinavé prádlo dávalo do koše hned poté, co ho moje drahá polovička svlékne? A jaký reálný problém vlastně nastane, když se špinavé nádobí umyje až ráno a ne hned po večeři?
Seznam různých pravidel jak se má co dělat a jak co je správně, v sobě máme každý – jen každý ho máme jiný. Ony totiž žádné zákony na to, zda se má či nemá zavírat zubní pasta, prostě neexistují a nám nezbývá, než se s tímto faktem smířit – i když se nám to nemusí líbit. Nicméně když to neuděláme a budeme trvat na tom, že jedině ta naše pravidla a představy, jak se má co dělat, jsou ty správně a druhý je prostě MUSÍ akceptovat, budeme se neustále srážet, hádat a náš vztah bude plný napětí a dusné atmosféry.
A jak to souvisí s nechutí na milování?
Velmi jednoduše. Tím, že svému muži říkáme, co má dělat, jak se má chovat, co je pro něj správné/dobré a co ne, tak se nevědomky v podstatě pasujeme do role jeho matky. Pokud budeme poučovat a vyčítat, tak toto je důsledek, kterému není možno se vyhnout. No a který zdravý normální muž by měl chuť na sex se svou matkou? Velmi pravděpodobně žádný…
Ale není třeba se děsit.
Přestat ho poučovat neznamená, že máte na všechno rezignovat a smířit se s variantou, že buď budete žít ve věčném nepořádku, nebo to všechno budete uklízet sama. Co však je důležité, je způsob hledání řešení. To, na co skutečně je třeba rezignovat, jsou výčitky a poučování. Nejspíš máte stejně ověřeno, že trvat na čemkoli z pozice „měl bys“, „takhle se to dělá“ či „takhle je to správně“, vede pouze k jeho odmítavé reakci či mlčení.
Ale paradoxně, když se vzdáte nároku, že tak, jak si to představujete vy, je to „správné a užitečné pro všechny“, a když si uvědomíte, že to je pouze vaše potřeba, získáte překvapivě velmi výhodnou pozici pro vyjednávání. Potřeba, chtít některé věci podle svého, je úplně v pořádku a druzí to většinou snadno chápou. A když se to po nich nevyžaduje jako nutnost, ale naopak jako prosba, bývají daleko vstřícnější. Někdy nechtějí na některé naše požadavky přistoupit, ale pak je možno uzavřít dohodu, že ty budeš dělat to a já na oplátku zase ono (třeba ty budeš házet špinavé ponožky do koše s prádlem a já budu zhasínat v místnostech, ze kterých odejdu).
A obecně, pokud se na svého partnera nebudete dívat jako na zlobivého kluka, který prostě není schopen dělat věci „správně“, ale uvědomíte si, že on je prostě jen jiný, měl jinou výchovu, dívá se na svět jinou optikou, má jiné hodnoty, možná vás spousta jeho „neduhů“ přestane rozčilovat a do vašeho vztahu vstoupí víc pohody – a tím také víc chuti na milování.
Psycholožka PhDr. Katarína Lomská Filasová se věnuje individuálním a párovým konzultacím. Pomáhá klientům zorientovat se v jejich životě, zbavit se nefunkčních vzorců chování a rozšířit svůj úhel pohledu o nové možnosti řešení problematických situací. Vede také semináře osobního rozvoje.
Vice na www.rozvoj-osobnosti.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
